Kolumbie

Foto – výstava Vždy budu žít v Gimnasio Femenino v Bogotě

Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) se společně s Velvyslanectvím České republiky v Bogotě zapojili do oslav dne španělského jazyka (23. dubna) na jedné z nejtradičnějších kolumbijských středních škol, Gimnasio Femenino v Bogotě. Při této příležitosti byla zahájena výstava obrázků dětí z terezínského ghetta Vždy budu žít…, která byla k vidění v budově školy do pátku 27. dubna.

23. duben je Světovým dnem knihy a autorského práva, protože v daný den roku 1616 zemřelo hned několik významných osobností světové literatury, jako byl Miguel de Cervantes y Saavedra, William Shakespeare nebo Garcilaso de la Vega. Hispánský region si zároveň každoročně připomíná Den španělského jazyka, protože právě Cervantesovo slavné dílo o Donu Quijotovi de la Mancha zásadně přispělo k rozšíření a konsolidaci španělštiny jako světového jazyka.

Český film Kvarteto na festivalu Eurocine v Kolumbii

Pro milovníky sedmého umění je v Kolumbii v dubnu a květnu připraven Festival evropského filmu – Eurocine, který postupně probíhá nejen v hlavním městě Bogotě, ale přesune se také do měst Medellín, Cali, Bucaramanga, Pereira, Barranquilla a Barrancabermeja. Role čestného hosta přitom letos připadla na Maďarsko. 24. ročník festivalu se snaží postavit mosty mezi Kolumbií a různými místy Evropy, takže letošní progam zahrnuje snímky, které hovoří o komplexnosti lidských bytostí a jejich hlubokých přáních. Ukazuje tak, že navzdory vzdálenosti není evropská realita  od té kolumbijské tak odlišná.

Česká republika má přitom v rámci Eurocine také svého zástupce. Je jím film Kvarteto režiséra Miroslava Krobota. Jedná se o dramatickou komedii pojednávající o milostných problémech ve smyčcovém kvartetu, které nacvičuje v barokní Olomouci. Ve filmu figurují známí čeští herci jako Jiří Schmitzer, správce pivovaru z Postřižin Jiřího Menzela, nebo, jak je již u Krobotových filmů zvykem, členové Dejvického divadelního souboru, jako Barbora Poláková, Pavlína Štorková nebo Jaroslav Plesl.

Světovou premiéru měl film v roce 2017 na filmovém festivalu v Chicagu, kde vzbudil pozitivní ohlasy jak ze strany diváků, tak kritiků.

V Kolumbii proběhne celkem šest projekcí českého filmu, čtyři v Bogotě, jedna v Medellínu a jedna v Cali a to v následujících dnech:

Bogota
– 12. dubna od 17:00 hodin v Cinemateca Distrital
– 19. dubna od 18:15 hodin v Cine Colombia Av. Chile
– 21. dubna od 15:30 hodin v Cine Colombia Calle 100
– 22. dubna od 21 hodin v Cinemanía

Cali
– 28. dubna od 16:00 hodin v Cinemateca Museo La Tertulia

Medellín
– 28. dubna od 18:30 hodin v Centro Colombo Americano

Herec a režisér Miroslav Krobot (Šumperk, 1951) se řadí mezi nejvýraznější postavy české divadelní a filmové scény. Mezi jeho nejznámější role patří role ve filmu Příběhy obyčejného šílenství od Petra Zelenky a hlavně Alois Nebel Tomáše Luňáka, oceněný jako nejlepší animovaný film na Evropských filmových cenách v roce 2012.

Českou účast na festivalu zajistilo Velvyslanectví České republiky v Bogotě ve spolupráci s Českým centrem v Madridu.

Více o festivalu Eurocine se dozvíte na oficiálních stránkách akce: festivaleurocine.com.
Další zdroje: www.mzv.cz/bogota, Madrid.czechcentres.cz.

Medellín jedním z nejvíce „cool” měst světa

Časopis Forbes publikoval seznam destinací, které doporučuje k návštěvě v tomto roce 2018. Jedná se přitom o místa, která jsou „cool”, tedy nejen geniální, skvělá, fascinující, ale také inovativní, moderní a originální. Seznam proto výčtem měst může překvapit, protože nezahrnuje úplně destinace, které by člověk očekával.

V rámci Latinské Ameriky Forbes zvolil čtyři města. V první řadě je to město León v Nikaragui, které se umístilo přímo na první příčce. Hned za ním následuje právě kolumbijský Medellín, na pátém místě najdete peruánské bílé městečko Arequipa a na osmé příčce pak město Puebla v Mexiku. Nechybí ani africká a asijská města, mezi nimi například na třetí pozici konžské město Brazzaville, na čtvrté egyptská Káhira, nebo indonéská Jakarta na šestém místě.

Výběr provedla novinářka Ann Abel. Co se týká Medellínu, časopis vyzdvihuje v posledních letech již celkem známý fakt, že toto hlavní město kraje Antioquia, ležící v údolí Aburrá, se stává techonologickým centrem Jižní Ameriky. Nicméně ředitelka pro Latinskou Ameriku cestovního webu GeoEx, Jennine Cohen, poukázala také na to, že Medellín láká mladé lidi i svou historií a pověství bývalého centra drogového kartelu.

Zároveň ale dodala, že svou roli hraje také množství moderních kaváren, obchodů, hospůdek či nabídka uměleckých výrobků. Medellín si oblíbí i cyklističtí nadšenci, ostatně je to místo, kde trénoval Nairo Quintana. V pátky večer se pak místní hipsteři setkávají v Muzeu moderního umění, aby využili vstupů zdarma a shlédli například nějaké promítání místní filmové tvorby.

V neposlední řadě článek zdůrazňuje, že se Medellín nachází poblíž krásných koloniálních městeček jako je Guatapé nebo Santa Fe de Antioquia. Udělat výlet si však můžete také do blízkých zelených kopců, které nabízejí řadu pěších stezek.

Zdroje: Forbes.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2.

Český týden na univerzitě ve městě Villavicencio

Od úterý 20. března (v pondělí byl totiž v Kolumbii státní svátek) se na univerzitě Santo Tomás ve Villavicencio, hlavním městě kraje Meta, pořádal tzv. Český týden. Vedení univerzity připravilo aktivity a přednášky různého zaměření, aby zdejším studentům blíže představilo středoevropskou zemi.

V průběhu týdne se konaly obecné besedy o České republice, zahraničních a obchodních vztazích země. Studenti měli zároveň příležitost dozvědět se více o možnostech studia v ČR, o nabízených stipendiích a univerzitních výměnných programech, které mezi oběma zeměmi fungují.

Představitelky Asochecy se zapojily do naplánovaných aktivit ve středu v rámci programu neoficiálně nazvaného Mír a odpuštění, koordinovaného humanitně zaměřenou fakultou. V dopoledních hodinách tak představily výstavu obrázků dětí z Terezína Vždy budu žít..., která byla celý týden ke shlédnutí v samostatné výstavní místnosti. Odpoledne pak zahájily výstavu Samizdat, organizovanou ústřední knihovnou, a probraly toto  zajímavé téma s místními studenty v rámci více než hodinové besedy.

Profesoři univerzity dále zapojili studenty do četby Deníku Anny Frankové, četly se i texty španělského exilového spisovatele, scénáristy a politika Jorge Sempruna či italského židovského chemika a spisovatele, vězněného v koncentračním táboře v Osvětimi, Prima Leviho. Skupiny studentů se účastnily jednotlivých aktivit a střídaly se na besedách na základě svého rozvrhu.

Českého týdne se zúčastnil také český velvyslanec Miloš Sklenka s dalšími zástupci české ambasády v Kolumbii, kteří se zapojili do přednášek a besed týkajících se zejména obchodních, ekonomických a akademických vztahů.

Program  zahrnoval další aktivity jako je promítání několika filmů s humanitní tématikou. Studenti tak mohli shlédnout například film Saulův syn, maďarské drama, které přibližuje téma holocaustu. Celá akce se uskutečnila i díky spolupráci krajanky Anety Toboříkové, která na univerzitě ve Villavicencio vyučuje.

Kolumbijské velikonoce

Náboženské průvody a procesí v ulicích měst, plné kostely a filmy přibližující biblické příběhy na všech národních televizních kanálech, tak probíhá v Kolumbii nejdůležitější katolický svátek roku. Tzv. Svatý nebo Pášijový týden (Semana Santa) začíná Květnou nedělí a končí Božím hodem velikonočním o týden později, přičemž letos připadly tyto dny v kalendáři na období od neděle 25. března do neděle 1. dubna. V různých částech Kolumbie si tak po celý týden, ale zejména od čtvrtku do soboty, připomínají věřící umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tento týden je však zároveň jednou z hlavních turistických sezón roku, pro řadu Kolumbijců jsou tak tyto dny synonymem prázdnin, dovolených a odpočinku.

Pokud by vás ale zajímala ta opravdová náboženská atmosféra spojená s velikonočními oslavami, existuje hned několik míst, kam stojí za to zavítat. Snad nejtradičnější a nejznámější oslavy probíhají v jihokolumbijském městě Popayán, hlavním městě kraje Cauca. Nejedná se totiž jen o jedno z nejkrásnějších koloniálních měst země, ale právě zdejší oslava Svatého týdne figuruje od roku 2009 i na seznamu nehmotného kulturního dědictví Unesco. Ve městě najdete řadu nazdobených kostelů, navíc dlážděné ulice a typická bílá barva místních budov dodávají náboženským procesím jedinečnou atmosféru. Průvody ulicemi města se konají v průběhu jednoho dne a pěti nocí, slaví se takto každoročně již od 16. století.

Procesí prochází přibližně dva kilometry dlouhou trasu, doprovází ho vůně kadidel, duchovní zpěvy a noci prozáří i světla svíček. Nepřehlédnutelné jsou pak dřevořezby a sochy na velkých dřevěných podstavcích ozdobených květinami, které vyrábí místní i zahraniční umělci. Účastníci průvodu mají také různé funkce a jsou dle toho oblečení. Například v čele procesí jde metař, dřevené palety zase nesou lidé oblečení ve fialových či modrých tunikách, průběh průvodu řídí radní ve fraku a bílých rukavicích, který nese dlouhý dřevěný kříž. Zahlédnout můžete i malá děvčátka v krojích kraje Cauca s hliněnými nádobami s doutnající vonnou pryskyřicí. Návštěvníci se však mohou těšit i na řadu dalších zajímavých akcí jako je festival náboženské hudby, vůbec nejstarší svého druhu v zemi, či výstava náboženského umění.

Magické městečko Mompox stojí za shlédnutí i mimo náboženské svátky a to díky své nádherné koloniální architektuře, ale také kouzelné poloze na ostrově mezi rameny řeky Magdalény. Během velikonočních svátků se náboženské rituály koncentrují do místních sedmi koloniálních kostelů. Zachovává se přitom velmi stará tradice, kdy věřící nabízeli šperky a cennosti svatým, aby jim odpustili jejich hříchy. V současné době místní zdobí šperky figury svatých, se kterými procházejí ulicemi v rámci dlouhých procesí. Konají se také koncerty, nebo třeba festival gastronomie.

Zajímavým místem pro návštěvu je v tomto období i úplný jih Kolumbie, městečko Ipiales na hranicích s Ekvádorem. Jedinečnou atmosféru velikonočním mším dodává kostelík známý jako Santuario de las Lajas, považovaný za jeden ze sedmi divů země. Místo se nachází asi 15 minut od Ipiales, ale i přímo ve městě se můžete těšit na procesí, koncerty duchovní hudby, ale třeba i na místní zvyk 12 talířů a tří hrnců. Nenechte se tak zaskočit štědrostí místních obyvatel a pochutnejte si na typické gastronomii, o kterou se s vámi určitě budou chtít podělit.

Městečko Buga je považováno za jedno z náboženských center země, jelikož se zde nachází Bazilika Pána Zázraků (Basílica del Seňor de los Milagros), cíl řady poutníků. Patří ostatně taky k nejstarším městům Kolumbie vůbec a ve velikonoční době vás zde čeká bohatý náboženský program. Navíc je to kraj cukrové třtiny, takže se můžete těšit i na řadu výborných sladkostí a zákusků.

Vůbec nejblíž Bogotě se pak nachází městečko Tunja, hlavní město kraje Boyacá, koloniální místo známé svými kostely i silně zakořeněnou křesťanskou tradicí. I tam zazní vážná, symfonická i sakrální hudba, proběhne řada mší i procesí.

Zdroje: Viajala.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.

Bogota žije divadlem

Po dvou letech a navzdory finančním problémům si mohou obyvatele i návštěvníci hlavního kolumbijského města opět vychutnat 17 dní plných divadelních a pouličních představení, umění, ale hlavně magie a zábavy. Letošní 16. ročník Iberoamerického divadelního festivalu, známého pod zkratkou FITB, se odehrává od 16. března do 1. dubna. V rámci motta Ať začne show oslaví festival zároveň i kulatiny, protože již uplynulo 30 let od doby, kdy se tato jedinečná kulturní akce pořádala poprvé.

Na programu figuruje 48 divadelních představení, v rámci kterých předvedou svůj talent opravdové světové hvězdy divadelních prken. Nechybí klasická díla, ale ani experimentální divadlo, tanec, hudba či cirkusová a akrobatická vystoupení. Těšit se můžete nejen na místní umělce, ale také na díla divadel například z Francie, Lotyšska, Slovinska, Itálie, Španělska či Austrálie.

V průběhu své existence se festival stal i jistým druhem městského karnevalu. Ostatně jeho zahájení se vždy nese v duchu průvodu plného barev, hudby, tance i cirkusových kousků. I letos se centrum Bogoty proměnilo v jedno velké pódium díky 500 umělcům, kteří vzdali poctu kolumbijské divadelní scéně. Průvod vtáhnul do svého víru i přihlížející veřejnost a po necelém kilometru dorazil až na hlavní náměstí Simona Bolívara.

V roli čestného hosta letos přijeli umělci z Argentiny, země, která se pyšní jednou z nejdůležitějších divadelních tradic a jejíž scéna je proslavená take svou avantgardou, originalitou a diverzitou děl a žánrů. I v dřívějších ročnících festivalu byly argentinské divadelní soubory zastoupeny, letos diváky čeká celkem devět her zpracovaných soubory z Buenos Aires, Santa Fe, Mendoza a Neuquén.

Celkově je nabídka opravdu pestrá. Shlédnout můžete například zváštní psychedelický rockový koncert  Muaré doplněný barvami, kruhy a zobrazeními jiných dimenzí. Představení se odehrává v býčí aréně Santamaría kousek od centra města.

Pro tebe (Per Te) je název představení, kterým švýcarský soubor Finzi Pasca vzdává hold Julii Hamelien, manželce režiséra a zakladatele souboru. Daniele Finzi Pasca patří k letošním významným hostům. Jeho dílo vypráví o smutku, bolesti ze ztráty blízkého a partnerské intimitě a to v prostředí tance, akrobacie a klaunovských vystoupení. Klasické drama Henricka Ibsena Nepřítel lidu (Enemigo del pueblo) ve zpracování mexické divadelní společnosti připomene příběh vesnice, která žije z příjmů lázní a koupelí, jejichž voda je však kontaminovaná. Nizozemský soubor Ulrike Quade uvádí hru inspirovanou módní legendou Coco Chanel.

Slovinec Tomaz Pandur patřil k dramaturgům a režisérům, kteří se do festivalu zapojili snad nejvíce. Nicméně v roce 2016 zemřel ve věku 53 let na infarkt, takže jeho památku letos uctí dílo Symphony of Sorrowful Songs v podání baletní opery Lubljany.

Nechybí ani představení odrážející sociální konflikty starého kontinentu. Ze Slovinska přijel soubor Mladinsko Theatre s dílem Our Violence, Your Violence přibližující uprchlickou krizi, ale také konfrontující země, které zavírají své hranice, s jejich koloniální minulostí. Kolumbijsko-argentinský pohled na život imigrantů v Evropě přináší hra 7 let mlčení (7 aňos de silencio), která poukazuje zejména na emocionální střety a obtíže života v cizí zemi. Šest protagonistů řeckého souboru představí nostalgickou hru Late Night odehrávající se v apokalyptickém světě Evropy zničené válkou.

V programu naleznete i kontroverzní hry, jako je argentinské představení Eva Perón, které mělo svou premiéru v Paříži v roce 1970 a vyvolalo velký skandál, protože vyobrazuje Evu Perón jako transexuála. Kolumbijské dílo Negra Anger připomíná zpěvačku, skladatelku a aktivistku Ninu Simone, ale zároveň je výkřikem proti diskriminaci a uznáním etnické diverzity v Kolumbii. Na 30 tanečnic se pohybuje v rytmech této jedinečné americké interpretky.

Dětské publikum určitě potěší podvodní svět bublin ve vizuálně působivé show, která vyzývá k odpojení se od technologií a odkazuje na klasické dětské postavičky jako Pinocchio či Petr Pan.

Jedna z nejdůležitějších kulturních událostí v Kolumbii vznikla v roce 1988 a brzy se stala ikonou mezinárodního divadelního světa, která překročila jazykové, místní i rasové hranice. Zakladateli byli Ramiro Osorio, bývalý ředitel Mezinárodního festivalu Cervantino v Mexiku, a jedinečná podnikatelka a herečka Fanny Mickey, žena, která stála za obrovským úspěchem festivalu. Akce se pořádá každé dva roky.

Podrobný program a více informací na oficiálních stránkách festivalu: www.festivaldeteatro.com.co.

Další zdroje: ElTiempo.com, Semana.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.

Google připomíná výročí narození Gabriela Garcíi Márqueze

Dnes, 6. března, obyvatele 37 zemí světa (včetně Irska, Španělska či Chorvatska) uvítá na stránce internetového vyhledávače Google obzvlášť barevný a propracovaný tzv. doodle, tedy jednodenní sváteční logo, které upozorňuje na nějakou významnou událost, svátek, osobnost. Barevná pralesní vegetace, květy, vláček s lokomotivou, rybky, motýl, loď, kostel, dvojice vesničanů v typickém oblečení a profil obličeje s knírkem odkazují na svět magického realismu nejznámějšího kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze. Zrovna dnes si totiž svět připomíná 91. výročí narození tohoto nositele Nobelovy ceny za literature z roku 1982.

Autorem kresby je 34letý britský umělecký grafik Cruickshank, který se inspiroval v nejpřekládanější a nejuznávanější Marquézově knize Sto roků samoty, za kterou spisovatel právě získal i zmíněnou Nobelovu cenu. Dnešní doodle tak představuje Macondo, magickou vesnici z Marquézova románu, s tamějším kostelíkem. Ve spodní části uprostřed stojí zakladatelé vesnice: José Arcadio Buendía a Úrsula Iguarán. Vlak a loď pak znázorňují příchod nové civilizace do pralesní oblasti. Obrázek jako by přímo vycházel z Marquézovy mysli, je tak více o jeho tvorbě, než o něm samotném. Jak se autorovi doodle podařilo znázornit historii sedmi generací jedné rodiny v rámci jediné kresby můžete posoudit sami.

Gabriel García Márquez se narodil 6. března 1927 v městečku Aracataca v kolumbijském kraji Magdaléna. Velkou část svého dětství strávil se svou babičkou, pověrčivou ženou znalou lidových pověstí, a dědečkem, plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů. Ostatně oba měli velký vliv i na jeho pozdější tvorbu. Na střední školu chodil v hlavním městě Bogotě, následně tam začal studovat práva, ale vysokoškolské studium nedokončil.

Od konce 40. let působil jako novinář a dopisovatel různých provinčních novin, pracoval také jako zpravodaj v Evropě, žil i v Mexiku. Byl i zapáleným levicovým příznivcem, opakovaně navštívil Kubu a byl osobním přítelem Fidela Castra. Přátelil se ale také s významnými latinskoamerickými spisovateli tehdejší doby. V Kolumbii se oženil s Mercedes Barcha a společně měli dva syny, nicméně v rodné zemi příliš nepobývali. Gabo, jak se spisovateli v Kolumbii přezdívá, zemřel v dubnu 2014 v hlavním městě Mexika.

Během svého života vytvořit bezpočet jedinečných postav, byl výjimečným vypravěčem, který nacházel něco krásného i uprostřed chaosu. Jeho magický realismus je plný nadsázek a fantastických motivů, které se objevují v místech všedního života. Jeho dílo prostupují témata jako láska, smrt, samota i stárnutí. Mezi Marquézovou tvorbou vynikají například knihy Kronika ohlášené smrti, Láska za časů cholery, Plukovníkovi nemá kdo psát, či životopisné dílo Žít, abych mohl vyprávět.

Zdroje: ElTiempo.com, Iliteratura.cz. Foto 2.

Kartagena žije sedmým uměním

Na přelomu února a března perla kolumbijského Karibiku hostí jeden z nejdůležitějších filmových festivalů kulturního kalendáře země, který je zároveň nejstarším latinskoamerických filmovým festivalem vůbec. 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu města Cartagena de Indias, známý pod svou zkratkou FICCI, probíhá letos od 28. února do 5. března.

Festival se nejen snaží předvést široké veřejnosti perly světové kinematografie, ale také ukázat místní talent a podpořit rozvoj národních projeků. I z tohoto důvodu byl již podruhé v řadě festival zahájen místním dokumentem, tentokrát snímkem The Smiling Lombana kolumbijské režisérky Daniely Abad Lombany. Dokument přibližuje život režisérčina dědečka Tita, nadějného umělce, ztělesňujícího tragédii společnosti, která se rozhodla odevzdat se kultuře úspěchu a rychlých peněz.

Letošní oficiální logo festivalu odráží různorodost oblasti Karibiku a snaží se ztvárnit, jak to barevné a hezké soužije s temnotou a neznámým. Jistou tématickou linií programu je pak zrůdnost, která jde proti každodennosti, představivosti, konvenčním pravidlům, dokonalosti.

V nabídce naleznete řadu zajímavých snímků, které slibují vysokou uměleckou kvalitu tvorby a jedinečný způsob zpracování historie, tradic i současných společenských otázek. Snímky jsou rozděleny do několika soutěžních i nesoutěžních kategorií, například nechybí celovečerní fikce, díla dosud neznámých tvůrců, kolumbijské projekce, ale ani tzv. drahokamy, tedy nejnovější tvorba různých režisérů, která zaujala na hlavních filmových festivalech po celém světě. V soutěžní sekci se představí 33 celovečerních a 32 krátkometrážních děl, řada z nich bude uvedena v premiéře ať už světové či iberoamerické. Všechny filmy budou soutěžit o sošku historické postavy, indiánky známé jako India Catalina.

Těšit se můžete například na kolumbijský film Zabít Ježíše (Matar a Jesús, 2017) režisérky Laury Mora, ve kterém je mladá dívka svědkyní vraždy svého otce a rozhodne se jeho vraha dopadnout.  V kolumbijském filmu Sal (2017), z dílny režiséra Williama Vegy, se Heraldo na motorce vypraví hledat svého zmizelého otce, na cestě má nehodu, ale jeden pár mu v pouštní oblasti pomůže. Tím začíná proces jeho vnitřního uzdravení, bez kterého by nemohl pokračovat dál. Ze zahraničních snímků lze jmenovat například Odnikud (In the Fade, 2017), německo-francouzský dramatický film s Dianou Kruger v jedné z hlavních rolí, nebo 120 tepů za minutu, film francouzského režiséra Robina Campilla, který získal velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes.

K nejzajímavějším hostům bezpochyby patří Britka Tilda Swinton, jedna z nejlepších hereček poslední doby a uznávaná módní ikona, která získala v roce 2008 cenu Oscar. Společně se španělskou herečkou Maribel Verdú, americkým hercem Owenem Wilsonem a francouzským režisérem Brunem Dumontem se řadí k hlavním lákadlům letošního ročníku.

V programu dále zaujme množství španělské tvorby v šesti různých soutěžních kategoriích. V Cartageně se navíc sešla dvacítka španělských filmových odborníků, někteří z nich se představí ve dvou speciálních programech, konkrétně sekci Válka a mír a Španělská kinematografie 2007-2017: pohled ostatních. Pět představitelů Španělska navíc zasedlo do odborné poroty soutěžních sekcí. Zájemce čeká i fotografická výstava přibližující kolumbijské a španělské filmaře, která potrvá až do počátku dubna.

Doprovodný program zahrnuje také řadu akademických besed, debat, workshopů, výukových lekcí. Filmové projekce se odehrají nejen v centru města, ale také v jednotlivých čtvrtích či dalších místech kraje Bolívar a to i po ukončení festivalu.

Kompletní program a více informací naleznete na oficiální stránce festivalu: ficcifestival.com.

Další zdroje: Semana.com, CineYtele.com, CanalTrece.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Kolumbie jako atraktivní, nejen turistická destinace

V posledních letech zájem o Kolumbii neustále roste, čehož si všímají i mezinárodně uznávaná média. Americké periodikum The New York Times (NYT) zařadilo zemi na druhé místo v žebříčku 52 nejzajímavějších míst k návštěvě pro rok 2018. Bogota je podle NYT vibrující hlavní město, ve kterém nechybí různé kategorie hotelů a také záviděníhodná gastronomická nabídka. Návštěvníci by si navíc neměli nechat ujít například deštné pralesy Tichomořského pobřeží, nebo barevnou řeku Caňo Cristales v pohoří La Macarena. V různých částech země mohou zájemci najít kávové haciendy proměněné v luxusní hotely, ekologické rezorty na krásných osamělých místech jako je pouštní oblast poloostrova Guajira nebo poušť Tatacoa, či koloniální budovy přestavěné na lázeňská centra. Kolumbii v seznamu předběhlo pouze americké město New Orleans, naše Praha je na 39. místě.

Jeden z nejdůležitějších britských deníků The Telegraph a americká globální mediální společnost Forbes také vyzdvihují některá místa v Kolumbii. Konkrétně město Cali, kterému se přezdívá pobočka nebe, je prý druhým nejzajímavějším městem světa, kam by se člověk měl přestěhovat, zejména díky nízkým životním nákladům.

Článek publikovaný v časopise Forbes čtenáře ujišťuje, že se bezpečnostní situace v tomto hlavním městě kraje Údolí Caucy zlepšila. Forbes popisuje město Cali jako krásné místo s příjemným teplým klimatem, ve kterém naleznete impozantní palmy kolem širokých bulvárů, ulice lemované stromy a mnoho parků a zelených ploch.

Podle zmiňovaného článku může pár žít v tomto hlavním městě salsy za méně než 1000 amerických dolarů měsíčně a slušně situovaný byt si lze pořídit za přibližně 45000 dolarů. Cali v tomto srovnání předběhl pouze portugalský Lisabon.

Periodikum The Telegraph zase poukazuje na změny, kterými prošel v posledních desetiletích Medellín, hlavní město kraje Antioquia. Ostatně samotný název článku dost napoví: Jak se Medellín stal z hlavního města vražd prázdninovou destinací hipsterů. Před 25 lety patřilo toto druhé největší kolumbijské město k vůbec těm nejnebezpečnějším na světě. Tradičně mělo reputaci místa inteligentních a podnikavých lidí, nicméně právě v 80. a 90. letech minulého století tato obchodní inteligence a podnikavost proměnila Medellín v hlavního dodavatele kokainu do Spojených států.

Od té doby se však mnohé změnilo a z města je okouzlující místo milých a pracovitých lidí, které se pyšní jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na celém kontinentu. The Telegraph zároveň poukazuje na dobrou infrastrukturu a dopravní spojení, zejména v souvislosti s výstavbou Metra. Jak uvádí autor textu Stanley Stewart, město se nachází v nádherném prostředí, konkrétně ve velkém údolí mezi dvěma kordillerami And. Jedná se o velmi úrodnou oblast známou svými kávovými plantážemi i květinovými farmami, orchidejemi, rozmanitostí motýlů či příjemným podnebím. Však se také Medellínu přezdívá město věčného jara.

Uživatelé známé cestovatelské platformy TripAdvisor navíc zvolili Medellín nejlepší turistickou destinací Jižní Ameriky. Město se tak může pyšnit oceněním v kategorii Volba cestovatelů. Kabinkové lanovky, Muzeum kraje Antioquia s díly kolumbijského malíře a sochaře Fernanda Botera či zábavní park Explora patří mezi nejlépe hodnocená místa.

Zdroje: NYTimes.com, ElTiempo.com, Semana.com. Foto 1, foto 2, foto 3.

Město Barranquilla žije svým jedinečným karnevalem

Karnevalová sezóna je po roce opět tady a v Barranquille, hlavním městě kraje Atlántico na kolumbijském pobřeží Karibiku, začíná hlavní svátek zábavy, pestrobarevných kostýmů, jedinečných choreografií, pohybových kreací, hudby, ale také tradic, které se uchovávají po generace. Však taky tato nejdůležitější kulturní a folklórní událost kolumbijského Karibiku figuruje od roku 2003 na seznamu nehmotného dědictví Unesco. Jedná se ostatně o největší akci svého druhu v zemi a druhou největší na světě, hned po brazilském karnevalu v Rio de Janeiro. Není proto divu, že každoročně láká tisíce nejen domácích, ale i zahraničních turistů.

Předkarnevalové akce byly zahájeny již 20. ledna, nicméně ulice, náměstí a parky se roztančí v plné parádě od 10. do 13. února. V průběhu čtyř dní se koná přibližně 50 různých akcí a průvodů, ke kterým neodmyslitelně patří všemožné karibské rytmy i úchvatné choreografie. Do programu je zapojeno na 30 tisíc tanečníků, hudebníků a umělců, kteří trénují dnem i nocí, aby divákům přinesli co nejlepší podívanou.

Ještě před samotným karnevalem patřily ulice například jeden den dětem, ale taky festivalu speciálních tanců, proběhla i tzv. guacherna, což je noční karnevalový průvod za světel svíček a barevných lampionů.

V rámci čtyř karnevalových dní se hned první den koná nejočekávanější a nejsymboličtější akce, tzv. Bitva květin, tedy průvod alegorických vozů, národních i mezinárodních orchestrů, tanečních souborů a masek. Masky se vyznačují neskutečnou kreativitou místních, nechybí postavy vázané k bájným mýtům a zvykům kolumbijského Karibiku, letos ale třeba ani ty zobrazující ukázku africké fauny a flóry. Mezi ty nejznámější figury patří například obojživelné zvíře kajman, Marimonda, tedy míšenec primáta a slona, a zejména pak král Momo, legendární Bůh žertu, milovník nemilosrdné ironie a satiry, ochránce všech, kteří se chtějí bavit a oddávat se neřestem. Letos bude král Momo k vidění také v převleku života a smrti, čímž uctí tématiku tance garabato, který je scénicky založen právě na věčném boji mezi životem a smrtí, přičemž život vítězí.

V neděli ulicemi města projede Velká přehlídka tradic a folklóru, která ukáže to nejlepší z kolumbijského lidového umění, včetně tanců cumbia, mapalé či son de negro. O den později se kromě dalších průvodů masek v odpoledních hodinách rozezní Festival orchestrů v podání místních hudebníků. Karneval končí v úterý 13.2., tedy den před Popeleční středou, a patří Joselitovi a jeho pohřebnímu průvodu, který se mění v jeden velký mejdan. Podle legendy se Joselito vytratil z domova, aby si naplno užil všech karnevalových oslav a večírků. Čtvrtý den byl nalezen v bezvědomí kvůli množství vypitého alkoholu, jeho příbuzní ho však prohlásili za mrtvého. Při smutečním obřadu se však najednou probral s tím, že jen flámoval a je živý a zdravý. Joselito je tak považován za zosobnění karnevalu samotného.

Součástí oslav je také korunovace královny, která se pak zapojuje do průvodů, letos v šatech africké královny na počest dědictví potomků afrických obyvatel. Ostatně právě v tomto roce se slaví již sto let existence této důležité karnevalové postavy. Letošní královna navíc zorganizovala kampaň oslavující práci žen, které karnevalu doslova zasvětily celý život.

V různých oblastech města se dále konají další aktivity jako je setkání letanií, tedy speciální projet zaměřený na ústní tradici, nebo tančící ulice, prostor vyhrazený všem milovníkům tance.

Tradice pořádaní karnevalů na americkém kontinentu pochází od španělských a portugalských dobyvatel, vůbec první karneval zde tak proběhl před více než sto lety. Tyto náboženské zvyky se původně smísily s místními tradicemi, proto dnešní podoba slavností spojuje odkaz křesťanství s legendami původních indiánských komunit a hudbou černošských otroků. Když se přidá ještě srdečnost, vřelost a vášeň místních lidí, kteří se rádi baví a umí si hudbu i tanec náležitě užít, tak všechny návštěvníky čeká zcela jiný svět, svět, kdy všichni v převlecích i bez nich oslavují život a radost z něj.

Přehled všech akcí a podrobnější informace naleznete na oficiální stránce karnevalu: www.carnavaldebarranquilla.org.

Další zdroje: foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.