Exposición Asocheca en la FUJNC «Siempre volveré a vivir» from UniCorpas TV on Vimeo.
Foto: Fundación Universitaria Juan N. Corpas, Asocheca.
Exposición Asocheca en la FUJNC «Siempre volveré a vivir» from UniCorpas TV on Vimeo.
Foto: Fundación Universitaria Juan N. Corpas, Asocheca.
Představitelky Asochecy společně se zástupci bogotské univerzity Fundación Universitaria Juan N. Corpas zahájí dne 11. října výstavu Vždy budu žít, která přináší obrázky a básně vytvořené dětmi z terezínského ghetta. Zahájení proběhne v pravé poledne v hlavním sále univerzity, následně budou moci návštěvníci shlédnout výstavu v místní knihovně.
V hlavním městě kraje Caldas, který je součástí kolumbijské kávové osy, se od 2. do 8. října odehrává již 39. ročník významného divadelního festivalu. Inovativní a odvážná nabídka her určitě potěší nejednoho milovníka tohoto druhu umění.
Tématicky se bude letos festival věnovat zejména procesu usmíření v rámci motta Festival objetí, kdy divadlo otevře divákům svou náruč. Nicméně nejedná se pouze o usmíření v souvislosti s válečným konfliktem, ale také o usmíření týkající se niternějších dramat. V tomto ohledu vynikají například kolumbijské produkce s názvem Já NE jsem šílená či Kruhy / Fikce, dílo francouzského dramaturga Joëla Pommerata, v adaptaci a režii místní umělkyně jménem Fabiana Medina.
Celkem se odehraje 92 představení 35 děl v podání 34 divadelních souborů z deseti zemí. Role čestného hosta patří letos španělskému ostrovu Tenerife, který díky své poloze na jihu Španělska tvoří pomyslný most mezi americkou, africkou a evropskou kulturou. Není proto divu, že jedno ze tří děl z tohoto regionu celý festival zahájilo. Hra Cambuyón ukazuje hudební cestu různých rytmů, které podtrhují kulturní výměnu vyjádřenou právě mísením hudebních stylů. Taneční kreace přináší představení Hrdlo (Garganta) uznávaného choreografa Daniela Abreu, zápletku v podobě vyšetřování několika sebevražd zaměstnanců mezinárodní firmy pak hra Špička ledovce (La punta del iceberg).
Z Evropy do Manizales dorazil také soubor ze Španělska, francouzské Théâtre des Chimères pak přináší adaptaci textu Dvě sestry, jehož autorem je kolumbijský rodák Fabio Rubiano.
A právě tomuto herci, režisérovi, dramaturgovi a zakladateli divadla Teatro Petra bude patřit ukončení festivalu, kde Fabio Rubiano přečte své písemné sdělení při příležitosti druhého výročí Dne latinskoamerického divadla. Minulý rok na počest festivalu byl právě 8. říjen takovým dnem vyhlášen.
Výjimečná je také účast mladých národních divadelních skupin a spolků, jeden z charakteristických rysů akce. Festival už desetiletí otevírá dveře novým latinskoamerickým autorům, kteří se mají šanci proměnit ve významné osobnosti, jak se v minulosti podařilo například uruguayskému dramaturgovi jménem Gabriel Calderón. Tentokrát dostávají prostor zejména účastníci z Mexika.
Program festivalu se odehrává na šesti různých scénách, některá díla také přímo v ulicích a na veřejných prostranstvích města, či v nedalekých obcích. Divadelní představení doprovází i bohatá akademická agenda určená především pro studenty a odborníky v oboru scénického umění. Probíhají čtyři workshopy a to pod vedením mistrů z Francie, Mexika, Čile a Španělska. Ani děti nepřijdou zkrátka, o jejich zábavu se postarají dva latinskoamerické a tři kolumbijské divadelní soubory.
Celý program a podrobnější informace naleznete na oficiálních stránkách festivalu: www.festivaldemanizales.com.
Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2. Foto 1, foto 2.
Měsíc září patří v Kolumbii lásce a přátelství, ale také jazzové hudbě. V různých místech po celé zemi tak v těchto dnech zní romantické melodie saxofonů, trubek a klavírů. Festivaly a koncerty, na kterých se setkávají známí domácí i zahraniční umělci tohoto hudebního žánru, přitom rok od roku vzbuzují u publika stále větší ohlas.
První jazzová uskupení se v Kolumbii objevila již ve 20. letech minulého století pod vlivem severoamerických hudebních nadšenců. Nicméně skutečná jazzová scéna se v zemi vyvíjí zejména od počátku 90. let, kdy vznikly nové způsoby interpretace těchto rytmů a ně zareagovaly i školy a univerzity, které zahrnuly jazz do svých osnov a výuky. Mezi pionýry změn patřil například saxofonista Antonio Arnedo nebo pianista Óscar Acevedo, kteří dodnes vyučují nadanou mládež.
V polovině 90. let se mnoho hudebníků začalo věnovat žánru jazz fusion, který spojuje prvky jazzu s ostatními styly, aby se odlišili od klasických rytmů. Velký vliv pak měla také Arnedeho deska Travesía, vydaná v roce 1996, která mísí kolumbijské kořeny a improvizaci a tedy vnáší do místní jazzové tvorby národní folklórní prvky. O dva roky později vznikl první mezinárodní festival jazzu v Bogotě a postupně přibývaly a přibývají další akce a projekty, které dále podporují rozvoj místních interpretů.
Dnes se tak milovníci jazzu mohou těšit hned na několik festivalů, které tvoří tzv. kolumbijský jazzový okruh. V jeho rámci v různých městech vystupují uznávaní představitelé tohoto žánru, v letošním roce se jedná, mimo jiné, o italského jazzového saxofonistu Rosaria Giulianiho.
K nejdůležitějším festivalům patří:
Barranquijazz města Barranquilla na pobřeží Karibiku (13. – 17. 9.): Festival byl založený třemi nadšenci v roce 1997. Kromě hlavních koncertů na dvou tradičních scénách se zájemci mohou zúčastnit také další desítky akcí pořádaných na jiných místech města a to zcela zdarma. Festival se orientuje zejména na latinskoamerický jazz, ale také africké či karibské rytmy, takže zaznívá kubánský son, salsa, mambo, bolero, bossa nova a další mísení s jazzovou hudbou.
Ajazzgo ve městě Cali (12. – 17. 9.): Podporuje rozvoj jazzu v kraji Údolí Caucy od roku 1999 a zaměřuje se na žánr experimentálního jazzu a jazz fusion. Tradičně se představují zejména místní umělci, takže si návštěvníci mohou vychutnat jak to nejlepší ze současné kolumbijské jazzové scény, tak také vyslechnout začínající mladé talenty.
Medejazz města Medellín v kraji Antioquia (13. – 16. 9.): Festival vznikl v roce 1997 a jeho tradičními představiteli je nejen jazz, ale také salsa, kubánská hudba a latinskoamerický jazz. Nicméně bohatý program zahrnuje i řadu akademických besed a výukových lekcí. Na scéně se ukáže více než 100 hudebníků a umělců.
Pastojazz města Pasto v jihokolumbijském kraji Nariňo (12. – 15. 9.): Koná se od roku 2011, letos na počest hudebníka jménem Javier Martínez Maya.
Jazz do parku v hlavním městě Bogotě (16. – 17. 9.): Při příležitosti stého výročí od vůbec první nahrávky Jazz Livery Stable Blues letošní 22. ročník zahrnuje také ukázku historických mezníků ve vývoji různých jazzových stylů, které existují dodnes.
Další skvělou příležitost vychutnat si jazzové rytmy nabízí nádherné koloniální městečko Mompox. Místní architektura, zajímavé kostelíky, ramena největší kolumbijské řeky Magdalény, které omývají obě strany města, zajišťují specifickou atmosféru. Třídenní jazzový festival, který letos začíná ve čtvrtek 21. září, se zde pořádá po šesté. V pátek ulice rozezní festivalový průvod a nebude chybět ani ukázka tradičních uměleckých výrobků a šperků v rámci veletrhu Vyrobeno ručně Mompoxem. Svou sbírku Magický Mompox představí místní rodák Hernán Zajar.
V tomto roce se pak k jazzovému programu přidává ještě zcela nová kulturní akce nazvaná Silencio Jazz Club, která ve dnech 4. a 5. října propojí hudbu s performance a gastronomickými zážitky a přenese návštěvníky do 20. let minulého století. Na festivalu vystoupí například americký zpěvák Gregory Porter.
Další zdroje: Semana.com, RevistaCompensar.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.
Území Kolumbie tvoří kromě pevninské části také řada ostrovů a ostrůvků v Tichém oceánu a Karibském moři. A právě v Karibiku, přibližně 720 km severozápadně od pobřeží, se nachází největší a nejznámější z nich, ostrov San Andrés.
Soustroví San Andrés, Providencia a Santa Catalina (a řada dalších menších ostrůvků a skalisek) je zároveň nejmenším krajem Kolumbie. Ostrovy a především okolní vody byly vyhlášeny rezervací za účelem ochrany mangrovníkových porostů a zachovalého ekosystému korálových útesů.
Vzhledem k tomu, že byl ostrov v 17. století osídlen anglickými puritány a později přibyli plantážníci a černí otroci z Jamajky, místní obyvatelé mají svá kulturní i jazyková specifika. Tomuto etniku se říká Raizalové, jedná se o potomky černošských otroků afroamerického původu, vyznávají protestantství a hovoří kreolským jazykem, který má svůj základ v angličtině. Tato jedinečná kultura a zvyky jsou každoročně oslavovány během akce nazvané Green Moon Festival, tedy festival zeleného měsíce.
Od 2. do 9. září se tak všude ozývá wayooo, wayoooo, typický pozdrav festivalu. Krásnou atmosféru ostrova umocňují v těchto dnech karibské rytmy v podání místních i zahraničních hudebních skupin. Jednou z účinkujících je například Miss Emilce Pomare, sopránistka, která zpívá operní árie, ale věnuje se také žánru gospel, náboženské hudbě, která má svůj původ v afroamerických kostelích.
Festivalu se letos účastní také hudebník Lieutenant Stitchie z Jamajky, zásupce gospel reggae hudby, či kubánský orchestr. Hudební žánry se neomezují jen na gospel či reggae, ale zahrnují řadu dalších rytmů od těch kubánských či afrických, přes zouk, salsa, až po tradiční hudbu domorodců jako je mazurka, waltz, schotis, polka či pasillo.
Zároveň se konají konference o hudbě, místních tradicích, moři či místní zemědělské aktivitě, dokumentární projekce, ukázky typických tanců, ale i divadelní vystoupení. Děti se mohou těšit na workshopy, třeba ten věnovaný hudbám ostrovů. I chuťové buňky si přijdou na své díky nabídce místních gastronomických lahůdek jako je krabí polévka.
Festival se poprvé konal již v roce 1987, takže se letos slaví 30. výročí od jeho vzniku, nicméně v letech 1995 až 2012 neprobíhal. Návštěvu tohoto 12 km dlouhého a až 2 km širokého ostrova lze samozřejmě využít také k odpočinku, koupání a potápění se v moři sedmi odstínů modré barvy, nebo můžete prozkoumat vnitrozemí a zavítat do místního pirátského muzea.
Více informací naleznete na: facebook.com/GreenMoonFest. (foto)
Zdroje: ElIsleno.com, ElTiempo.com.
Jedinečná ochutnávka kultury kolumbijského Tichomoří a zejména tamější hudby čeká v těchto dnech na návštěvníky 2,5 miliónového města Cali, hlavního města kraje Valle del Cauca v západní části Kolumbie. Akce známá jako Festival Petronio Álvarez, případně El Petronio, probíhá letos ve dnech 16. až 21. září (předkola se konají od 13. září).
Jedná se o soutěžně lazenou událost, která nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího právě na tichomořském pobřeží. Do toho významného kolumbijského přístavu se umělec zamiloval a nechal se jím inspirovat při složení své nejznámější písně Moje Buenaventura. Ostatně právě v tomto městě se původně festival konal, než se přesunul do současného dějiště.
Letošní již 21. ročník vzdává poctu místním ženám. Mezi hlavními hvězdami figurují zasloužilé písničkářky Julia Estrada, Inés Granja, Zully Murillo a Eva Pastora. Jako každý rok festival samozřejmě připomíná a rozvíjí afrokolumbijské kořeny obyvatel pacifického pobřeží, tedy regionu, který tvoří čtyři kolumbijské kraje, konkrétně od severu k jihu je to Chocó, Valle del Cauca (Údolí Caucy), Cauca a Nariňo. V roli mezinárodního hosta přijíždí Marco Antonio Campos Oliveros, jeden z nejdůležitějších představitelů afroperuánské hudby.
Soutěžní část festivalu je rozdělena do čtyř kategorií (chrimía, marimba, housle kraje Cauca, volná sekce) a to podle typického hudebního nástroje, který se v jednotlivých oblastech používá nejčasteji. Kultura spjatá s bicím hudebním nástrojem marimba a zpěvy jižního Tichomoří byla dokonce Unescem v roce 2011 vyhlášena nehmotným dědictvím lidstva.
Návštěvníci se mohou ale těšit i na taneční a folklórní vystoupení, dětské sbory, či se zúčastnit besed, výstav a audiovizuálních promítání. Nechybí ani ukázky gastronomických specialit, ale také třeba afrokolumbijské módy, estetiky a tradičních uměleckých výrobků. Dále mohou zájemci podniknout i interaktivní procházku v rámci naučného prostoru Quilombo. Název označuje politicky organizované komunity původních černošských otroků, zakládané poté, co z otroctví utekli. Prohlídka zahrnuje ukázku výroby hadrových panenek, typických hudebních nástrojů, seznamuje s nejdůležitějšími řekami regionu a mytologií, která se k nim váže, ale také s rituály při narození dítěte, kulturou původních obyvatel či účesy Afrokolumbijců.
Zahájení festivalu přitom vůbec poprvé patřilo kulturnímu průvodu, tzv. ulici slávy, při kterém se představili různí řemeslní umělci, ale třeba i rybáři Pacifiku a to s vlajkou svého rodného kraje. Další novinkou letošního ročníku je akce nazvaná Petronio na univerzitách, která spočívá v pořádání zdarma přístupných odborných konferencí.
Za zrodem dnes velmi uznáváného festivalu stál Germán Patiňo, antropolog, historik a také ředitel kulturní sekce lokální vlády. Jeho cílem bylo vytvořit prostor pro setkávání umělců oblasti Pacifiku, kde by mohli ukázat svůj talent, často ukrytý mezi pralesy a řekami západní části země.
Zdroje: ElTiempo-1, ElTiempo-2, ElPais.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Představitelé Muzea Zenú současného umění, známého pod zkratkou Muzac, které se nachází ve městě Montería (kraj Córdoba), a Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) zahájili výstavu 40 obrázků dětí z Terezína a dalších 40 obrázků vytvořených dětmi z města Montería.
Obrázky dětí z Monteríe vznikly v rámci speciálního workshopu pod vedením místního umělce jménem Cristo Hoyos. Čtyřicet dětí vybraných pro tuto akci pocházelo z chudších čtvrtí města. Organizátoři jim poskytli vše potřebné, aby mohli nakreslit svá díla.
Emotivní zahajovací akt proběhl dne 10. srpna 2017 v auditoriu Ronda del Sinú.
Další fotografie naleznete také na stránkách El Meridiano zde.
Muzeum Zenú orientované na současné umění a známé pod svou zkratkou MUZAC, které sídlí ve městě Montería, hlavním městě kraje Córdoba, zve na zahájení výstavy Vždy budu žít… obrázky dětí z Terezína a Monteríe. Projekt probíhá ve spolupráci s Asociací česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a za podpory Židovského muzea v Praze. Výstava bude oficiálně zahájena dne 10. srpna 2017 od 18:30 hodin v sále Auditorio Ronda del Sinú.
Výstava přináší ukázku 80 děl vytvořených dětmi z Terezína, ale také z několika čtvrtí města Montería, konkrétně ze čtvrti Villa Jiménez, Nueva Belén, Paraíso, Cantaclaro, Villa Paz, Nueva Jerusalén, Vereda Tropical, Los Colores, Chechenia a La Gloria.
Jak uvádí Cristo Hoyos, umělec, kurátor a zakladatel muzea MUZAC:
Na základě jiných kontextů, času i podmínek umožní projekt široké veřejnosti zamyslet se nad odpovědností společenosti vůči neblahým rozhodnutím jejich vůdců a zároveň objevit velikost a sílu lidské přirozenosti, zejména u dětí. Tímto způsobem výstava poukazuje na plenění, nelidské podmínky, ale umožňuje také znovu nalézt důstojnost a schopnost nevzdávat se snů.
Na počátku 40. let (1941) nacisté proměnili městečko Terezín v modelové ghetto, tj. v článek monstruózního plánu vyhlazení, který stál život šest miliónů Židů v celé Evropě a také 15 tisíc dětí, které táborem prošly. V tomto odporném a nelehkém prostředí, do kterého byly poslány tisíce vysídlenců pronásledovaných kvůli rasovým, sexuálním, intelektuálním rysům či kvůli fyzickému a mentálnímu postižení, vznikla specifická a rozmanitá kulturní atmosféra, v rámci které se odehrávaly nejrůznější divadelní představení, koncerty vážné i populární hudby, konference, organizovaly se knihovny, vydávaly časopisy a výrazným způsobem kvetla i literatura a výtvarné umění.
Umělkyně Friedl Dicker-Brandejsová, která zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi, se stala učitelkou umění pro tyto děti a dosáhla nejen výsledků v podobě, které jsou k vidění na výstavě organizované muzeem, ale byla také průkopnicí oboru dnes známého jako umění-terapie, tedy techniky, která umožnila zmírnit dopad otřesných podmínek, ve kterých během války tyto děti žily.
Srovnávat bolestná umělecká svědectví, která uchovává Židovské muzeum v Praze, s pracemi dětí, které obývají zalidněné čtvrti města Montería, by se mohlo zdát nepatřičné, protože životy těchto dětí se v mnoha aspektech liší od nešťastného osudu dětí z Terezína. Nicméně pokud vezmeme v úvahu ozbrojený konflikt a fenomény násilí, které Kolumbijci zažili téměř od té samé doby, kdy proběhla válka v Evropě, a fakt, že město Montería přijalo velké množství vysídlenců, společné aspekty je možné nalézt. MUZAC jako kulturní instituce přijímá a zaštiťuje tuto tichou, ale mocnou manifestaci malých vězňů a obětí obou národů, tento procítěný panel iluzí, fantazií a nadějí, a to se smutkem a bolestí, ale především s odpovědností a cílem nedopustit zapomnění ani lhostejnost.
Město věčného jara, jak se hlavnímu městu kraje Antioquia přezdívá, opět po roce zdobí tisíce květin všech možných barev a vůní. Od 28. července do 7. srpna zde totiž probíhá již 60. ročník tradičního veletrhu květin, který vždy láká jak místní tak zahraniční návštěvníky.
Jedná se o nejdůležitější místní slavnosti, které oslavují zvyky a kulturu kraje a kromě květin přináší i spoustu další zábavy a doprovodných akcí.
Tento zajímavý kulturní program, který je v režii několika set národních i zahraničních umělců, se odehrává na 29 místech po celém městě i v nejbližším okolí. Hlavní atrakcí je bezpochyby průvod nádherných květinových palet, známý jako Desfile de los Silleteros, který ukončí celé svátky 7. srpna. Přibližně dvou kilometrovou trasu projde s těmito doslova uměleckými díly na zádech více než 400 dospělých účastníků, 50 účastníků z řad mládeže a 30 dětí. Nazdobené palety přitom mohou vážit klidně 70 až 100 kg.
Neskutečné obrazce vytvořené z různých druhů květin stejně jako fyzický výkon těch, kteří je nesou, jsou náležitě oceněny potleskem a radostným jásotem přihlížejícího publika. Nejvydařenější palety (silletas) získávají ceny od odborné poroty již před začátkem průvodu a to dle různých kategorií. Ostatně úsilí spojené s vypěstováním květin a jejich následným aranžováním do originálních vzorů si opravdu zaslouží uznání.
Počátky průvodu, který patří mezi kolumbijské nehmotné dědictví, sahají do 19. století, kdy byly dřevěné palety používány k přenášení starých či nemocných lidí. A až pěstitelé květin z vesničky Santa Elena nedaleko Medellínu použili tyto konstrukce k přesunu květin na městské trhy. Při příležitosti oslav 60 let této tradice bylo právě 21 průkopníků z této vesničky slavnostně dekorováno. Od roku 1968 se pak slavnosti konají právě počátkem srpna, aby si obyvatelé připomněli i vyhlášení nezávislosti zdejšího kraje.
Veletrh si opravdu užijí jak dospělí, tak děti a to díky bohatému uměleckému i doprovodnému programu. Obchodní dům Santafé se pyšní velkým květinovým trojrozměrným kobercem ve tvaru páva, jehož výška přesahuje 10 metrů a při jehož výrobě bylo použito kolem 200 tisíc květin.
Večery patří nočnímu kulturnímu parku, v jehož rámci se konají tématické noci s koncerty místních hudebních hvězd. Po velkém zahajovacím koncertu návštěvníky čekají další podmanivé tóny v duchu africké noci, noci žánrů son a bolero, ale také noc kolumbijské hudby, světové hudby či noc tropická.
Květinové náměstí nabízí, a to díky velké popularitě v minulém roce hned na dvou místech, celou řadu různých aktivit, od klasických aut a místních tradičních otevřených autobusů, tzv. chivas, přes taneční, hudební a divadelní představení až po ukázky místních uměleckých předmětů a gastronomie.
Organizátoři zvou také na Národní festival hudebně-poetického žánru trova, festival povídek, 11 kilometrů dlouhou cyklistickou projížďku, dětský průvod květinových palet nebo průvod s domácími mazlíčky. V botanické zahradě je připravena výstava přibližující rozmanitost orchidejí, ptactva a květin jako takových.
Návštěvníci tak mohou poznat tradice a kulturu kraje, které charakterizují místní obyvatele, tzv. paisas. Díky pohostinnosti, vřelosti i hrdosti místních obyvatel, pak můžou zdejší kulturu rovnou i zažít na vlastní kůži. Navíc na většinu akcí je vstup zcela zdarma.
Více informací včetně kompletního programu naleznete na stránkách: feriadelasfloresmedellin.gov.co.
Další zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, PubliMetro.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Santa Marta, hlavní město kraje Magdaléna, leží na pobřeží Karibiku v podhůří Sierra Nevada de Santa Marta a je tak nejen vyhledávaným cílem zahraničních turistů, ale i oblíbenou prázdninovou destinací kolumbijských rodin. Tato privilegovaná poloha, ale zároveň i přívětivost místních lidí nabízí jedinečné zážitky, umocněné možností navštívit nedaleký Národní park Tayrona s jedněmi z nejkrásnějších pláží Kolumbie, nebo třeba komunity původních indiánských obyvatel žijících ve výše zmíněném pohoří.
Navíc se zde každoročně koncem července konají Slavnosti moře, které mimo jiné oslavují zdánlivě nekonečnou modrou plochu, slunce, pláže, zábavu a život v Santa Martě jako takový. Návštěvníci se mohou těšit jak na ukázky a soutěže v různých vodních sportech, tak na spoustu kulturní zábavy, ukázku místních tradic, zvyků i folklóru.
Hlavní program 57. ročníku festivalu probíhá ve dnech 26. až 30. července a to zejména na třech plážích – přímo v zátoce Santa Marty, na nedaleké pláži Rodadero, kde se nachází většina prázdninových hotelů, a v rybářské vesničce Taganga. Dne 28. 7. od dvou hodin odpoledne protančil ulicemi města folklórní průvod, kterého se zúčastnilo více než 100 souborů z různých částí karibského regionu.
Nechybí ani festival žonglérů a komediantů nebo gastronomický festival. V jeho rámci představuje místní kuchyni 10 z 32 původně přihlášených zájemců, vybraných odbornou porotou v průběhu dvou vyřazovacích kol.
Zároveň oslavy připomínají letos již 492 let od založení města španělským dobyvatelem Rodrigem de Bastidasem, který město pojmenoval podle katolického svátku svaté Marty. Santa Marta je tak vůbec nejstarším městem Kolumbie a druhým nejstarším celé Jižní Ameriky. I proto jí byla vzdána čest dne 28. 7. večer koncertem nazvaným Serenáta pro Santa Martu.
Prostor samozřejmě patří i všem možným vodním sportům, od plavání, přes vodní lyže až po závody plachetnic či plážový fotbal. Ve vesničce Taganga probíhá Festival rybaření, který kromě soutěží zahrnuje také různé konference a výstavy. Sportovní aktivity jsou doprovázeny hudebními a uměleckými vystoupeními. Slavnosti vyvrcholí velkým nedělním koncertem, na kterém vystoupí řada důležitých kolumbijských skupin i hudebníků.
Letošní ročník festivalu proběhne bez volby národní a lidové královny moře, nicméně do soutěže o krajskou kapitánku moře se mohly přihlásit dívky z různých částí Santa Marty. Kandidátky musí prokázat nejen svou krásu, ale také fyzickou sílu a zručnost při různých vodních i pozemních sportech.
Děti mohou soutěžit o nejkrásnější malbu spojenou právě s mořem. Před oficiálním zahájením proběhl také pátý ročník fotomaratónu, tedy soutěže o nejlepší fotografie zachycující různé okamžiky oslav. Cílem je na následné výstavě ukázat návštěvníkům, jak se žije v Perle Ameriky a jak se zde lidé umí bavit a využívat možností, které poloha města nabízí. Do soutěže se každoročně mohou zapojit jak profesionální fotografové, tak amatéři, kteří se včas zaregistrují a následně ve stanovených termínech zašlou porotě tři fotografie: jednu ze sportovní aktivity, jednu z akce rekreační a jednu ukazující, jak se odpočívá na plážích a v moři Karibiku.
Oficiální stránky slavností: fiestadelmar.com.co. Další zdroje: Foto 1, foto 2, foto 3.