Prohlížeč Google má dnes ve svém znaku zakomponovanou kolumbijskou trikolóru a národní vlajka Kolumbie vlaje také z oken a balkónů po celé zemi. Je totiž 20. červenec, tedy den, kdy Kolumbijci slaví svou nezávislost.
Přesně před 207 lety, tedy 20. července 1810, se v dnešní Bogotě odehrály události, které změnily historii místokrálovství Nová Granada, tj. území dnes známého jako Kolumbie, ačkoli samotná nezávislost přišla až o několik let později.
Byl pátek a tak se na hlavním náměstí městečka Santa Fe (de Bogotá) pořádal jako každý pátek trh. Všude se proto pohybovala spousta lidí všech možných ras i sociálních vrstev. Toho využili místní kreolové, potomci Španělů narození již na americkém kontinentu, kteří toužili po větší svobodě a politické moci vůči Španělům pocházejícím přímo ze starého kontinentu. A v daný den se vydali poprosit o zapůjčení květinové vázy do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby mohli vyzdobit stůl na chystaném banketu pro královského komisaře Antonia Villavicencia.
Llorente jim však prokázat tuto laskavost, která byla ve skutečnosti jen záminkou pro vyvolání hádky, slušně odmítl, což po dalších předem naplánovaných provokacích ze strany kreolů vyústilo až v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokráli nezbylo nic jiného než přistoupit na zvolení mluvčích lidu a vytvoření Nejvyššího shromáždění vlády, které mělo nahradit neuznanou autoritu místokrále.
Toto shromáždějí ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti, která poprvé počítala se sepsáním Ústavy, svoláním voleb a pokládala základy svobodě a federalismu, i když uznávala, aspoň teoreticky, autoritu španělského krále Fernanda VII a tedy neznamenala úplné vyhlášení nezávislosti. Ostatně definitivní vojenská pořážka Španělů se odehrála v bitvě u Boyacá 7. srpna 1819 a až ta vedla – o dva roky později – k vytvoření Kolumbijské republiky jako národu nezrušitelně svobodného a nezávislého na španělské monarchii.
20. červenec byl prohlášen státním svátkem až v roce 1873. V současné době mezi hlavní body svátečního programu patří vojenské přehlídky, zejména ta v hlavním městě je opravdu velkolepá a těší se bohaté návštěvnosti z řad široké veřejnosti. Na speciálním pódiu sleduje přehlídku pravidelně i kolumbijký prezident s viceprezidentem a ministrem obrany. Na počátku ceremonie se vzdává čest všem vojákům, kteří při plnění svých povinností přišli o život. Prezident pak vyznamenává velitele ozbrojených sil Řádem kříže z Boyacá.
Ulicemi i letos prošlo více než 10 tisíc vojáků a policistů různých oddílů, včetně speciálních sil, parašutistů, ale k vidění byly také lodě, obrněná vozidla, koně či psovodi s pejsky vycvičenými na vyhledávání bomb. Nad hlavami obyvatel Bogoty pak proletěly helikoptéry, K-firy a další stroje kolumbijského letectva.
Ono v zemi, kde dlouhá desetiletí probíhal ozbrojený konflikt, který dodnes není úplně ukončený, mají příslušníci ozbrojených sil (tj. pozemních sil, letectva a námořnictva) i policie významné postavení a při přehlídce je doprovází jásot, tleskání a pozdravy přihlížejících. Letos se navíc přehlídka nesla v duchu vítězství ozbrojených sil nad povstalci po loňském uzavření míru s levicovou skupinou FARC, a tedy v duchu éry post-konfliktu, ve které se Kolumbie nachází.
Připravena je vždy také řada kulturních akcí. Bogotské Muzeum nezávislosti, které sídlí v historickém domu Španěla Llorenteho v rohu hlavního bogotského náměstí, slaví letos nezávislost mimo jiné výstavou nazvanou Další procesy nezávislosti. V den oslav bude v kinech uvedena premiéra dokumentu režisérky Natalie Orozco, Ticho zbraní (El silencio de los fusiles), který přibližuje čtyři roky mírových rozhovorů mezi kolumbijskou vládou a partyzánskou skupinou FARC. Film bude ke shlédnutí v několika krajských městech pouze ve dnech 20. až 23. července.
Zdroje: ColombiaAprende.edu.co, TodaColombia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.
Již potřetí zve hlavní kolumbijské město širokou veřejnost na jedinečný Festival nezávislého filmu, který se prezentuje pod svou zkratkou IndieBo. Letošní ročník, probíhající od 13. do 23. července, je přitom zaměřen na klasiku, respektive na kombinaci nového a klasického, tedy především na filmy, které mají potenciál stát se nezapomenutelnými díly, ale nebrání se netradičnímu a tedy riskantnímu způsobu zpracování s posláním skrytým mezi řádky.
Díky spolupráci s The Film Fundation Martina Scorsese, organizací založenou v roce 1990 za účelem chránit a zachovat díla vytvořená ve starém analogovém formátu, se filmoví nadšenci mohou těšit na zrestaurované ikonické snímky v původním znění. Jednotlivé projekce budou uvedeny kolumbijskými režiséry, jako je například Luis Ospina, Ciro Guerra nebo César Acevedo, kteří vysvětlí přínos každého filmu pro historii kinematografie, ale také pohovoří o vlivu těchto snímků na jejich vlastní tvorbu. Mezi poklady, které jsou letos ke shlédnutí, je například první film Quentina Tarantina do češtiny přeložený jako Gauneři (Reservoir Dogs), práce Nicholase Raye, Alfreda Hitchcocka, Billyho Wildera či snímek Stalker režiséra jménem Andrey Tarkovskiy. Diváci si tak budou moci vychutnat nejen moderní kinematografii, ale také ocenit historické perly filmového umění.
Nebude chybět ani oblíbená sekce IndieBox zaměřená na technologie a inovace, která promění bogotský Památník hrdinům v místo zážitků virutální reality, mappingu a interaktivity a to v podání skupin z USA, Argentiny i domácí Kolumbie.
Nachází se přibližně 70 km od Medellínu, druhého největšího kolumbijského města, a rozhodně stojí za návštěvu. Město Santa Fe de Antioquia je totiž jako vystřižené z pohlednice, uchvacuje koloniální architekturou, přívětivou atmosférou, ale také krásnými přírodními scenériemi v okolí. Není proto divu, že patří k současným 17 městečkům považovaným za národní dědictví Kolumbie.
Hlavním lákadlem místa je však původní koloniální výstavba, romantické dlážděné uličky, velké bílé domy se širokými portály a malovanými velkými okny nebo třeba krásná zákoutí s palmami a jinými rostlinami. Centrální náměstí nese jak jinak než jméno osvoboditele Simona Bolívara a vyznačuje se také krásnými balkóny přilehlých budov. Vévodí mu Katedrála neposkvrněného početí v neoklasickém renesančním stylu, která jednu dobu sloužila i jako vězení pro kněze. Uprostřed náměstí pak narazíte na řadu prodejců místního ovoce a domácích sladkostí.
Přes parné poledne se pak můžete ukrýt před sluncem v místních muzeích. Muzeum náboženského umění se pyšní jednou z největších sbírek uměleckých předmětů tohoto typu v Kolumbii. V muzeu Juana del Corral pak naleznete dokumenty, ukázky koloniálního umění, ale také archeologické a etnografické exponáty. Dům koloniálního stylu má sedm sálů přibližujících různé historické etapy, od předkolumbovského období přes nezávislost až po dobu republiky. Naleznete zde také stůl, na kterém diktátor Juan del Corral podepsal v roce 1813 akt nezávislosti kraje Antioquia.
Předlohou byl stejnojmenný román spisovatele jménem Manuel Mejía Vallejo, který vypráví příběh muže, který staví ten nejkrásnější dům, aby tak získal, neúspěšně, srdce své rozmarné milované dívky.
Až do 3. července žije kolumbijské městečko Ibagué (kraj Tolima) jedinečným festivalem, který ukazuje to nejlepší z rozmanitého kolumbijského folklóru. Proto nepřekvapí, že tento svátek tradiční hudby, tance a kultury obecně tvoří součást národního kulturního a uměleckého bohatství země.
Národní průvod pak návštěvníky čeká 2. července, mimo jiné i s účastnicemi soutěže o královnu folklóru z různých krajů Kolumbie. Přizvanými hosty jsou pak dvě bratrská města – mexické Guanajuato a čínské Chengdú, které se pochlubí nejen ukázkou své kultury, ale také gastronomie.
Více než 70 procent vystoupení je zdarma a odehrávají se na otevřených prostranstvích města, včetně místních náměstí, parků či obchodních center. Na jiné akce, jako jsou například galavečery, přehlídka v plavkách či volba a korunovace národní královny folklóru, si zájemci musí zakoupit vstupenky.
Vášnivý tanec tango je spjat především s Argentinou, případně s Uruguayí, nicméně i kolumbijský Medellín byl s tímto hudebním žánrem v průběhu minulého století propojen. Řada argentinských umělců totiž cestovala z rodné země do USA a vzhledem k délce cesty si často plánovala mezipřistání právě v Kolumbii.
Medellín tak v těchto dnech roztančí na 180 místních a skoro pět desítek zahraničních hostů celkem z deseti různých zemí. Mezi pozvanými umělci letos vyniká například Victor Lavallén, Pablo Estigarribia nebo Horacio Cabarcos. Zvláštní pocty se dočká nejvýznamnější a nejhranější tango historie, které slaví sto let od svého vzniku – La Cumparsita. Jde o nehmotné dědictví lidstva zapsané na seznamu Unesco, jehož autorem hudby je uruguayský mistr Gerard Matos Rodriguez. Slova, která vznikla později, pak pochází z dílny Argentinců jménem Pascual Contursi a Enrique Maroni.
Doprovodný program zahrnuje kromě hodin tance také akademické besedy nebo koncerty hudebních skupin, zkoušky volně přístupné pro širokou veřejnost nebo představení notových knih pro koncertní tanga. Návštěvníci se mohou těšit také na cyklus argentinského filmu a dokumenty, ale čekají je i stánky s CD, sbírkami, typickým oblečením, jídlem, upomínkovými předměty.
Spisovatel a novinář Gabriel García Márquez (1927 – 2014) je bezpochyby nejznámějším představitelem kolumbijské literární scény a jedním z nejvýznamnějších latinskoamerických spisovatelů všech dob. Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982 je spojovám zejména s žánrem magického realismu, který se vyznačuje řadou nadsázek, bizarních příhod a fantastických motivů podávaných tak, jako by byly součástí všední každodennosti.
Román byl vydaný 30. května roku 1967, takže nedávno oslavil 50. let od svého uvedení na trh. I když se odehrává v bájném místě zvaném Macondo, řada odborníků i laiků má toto místo spojené s Márquezovým rodištem, městečkem Aracataca na severu Kolumbie. A proto není divu, že součástí oslav takového výročí je i nová Ruta Macondo, tedy turistická trasa, která účastníky seznámí s historickými místy spjatými s výše uvedeným románem.
V Aracatace účastníci navštíví například železniční stanici, památník Remedios la Bella, nebo také místní knihovnu, Ulici Turků, zavlažovací kanál, kostel sv. Josefa, Dům telegrafisty, kde pracoval Márquezův otec, a dům-muzeum Gabriela Garcíi Márqueze, rekonstruovanou repliku původního domu, kde se Márquez narodil a prožil první léta svého dětství.
Po 43. se malé městečko Ginebra kolumbijského kraje údolí Caucy promění v epicentrum andské hudby. Od 25. do 28. května se zde totiž koná tradiční Festival Mono Núňez, pojmenovaný po věhlasném kolumbijském hudebníkovi jménem José Benigno Núňez, který se právě v Ginebře narodil a kterému tak festival skládá poctu.
Stěžejní akcí festivalu dodnes zůstává soutěžní klání, které probíhá ve dvou základních kategoriích – vokální a instrumentální. V obou kategoriích hudebníci svádí boj i o nejlepší dosud nevydanou vlastní tvorbu. Vítězové pak v následujícím roce zahajují další ročník festivalu.
Kromě jedinečných andských tónů se návštěvníci mohou těšit také na ochutnávku gastronomických specilit zdejšího kraje, mezi kterými vyniká sancocho de gallina, tedy typická kolumbijská slepičí polévka. Doprovodný program nabízí odborné konference o andské hudbě či program pro děti.
Uznávaná česká překladatelka Anežka Charvátová se v hlavním kolumbijském městě zúčastnila jubilejního 30. ročníku místního knižního veletrhu. Tento prestižní veletrh, považovaný za jednu z nejdůležitějších akcí svého druhu v hispánském světě, probíhá tradičně v prostorách bogotského výstaviště Corferías, letos od 25. dubna do 8. května.
Mezi hlavní literární hvězdy patří nositelé Nobelovy ceny za literaturu John M. Coetzee (v roce 2003) a Vidiadhar S. Naipaul (v roce 2001). Čestným hostem roku kolumbijsko-francouzské spolupráce je jak jinak než Francie, která má vyhrazen celý velký pavilón.