V průběhu patnácti dnů mohou milovníci sedmého umění v Kolumbii poznat originální, odlišnou a jedinečnou filmovou tvorbu pocházející ze střední a východní Evropy. Od 26. listopadu do 10. prosince se totiž koná již třetí ročník festivalu nazvaného NA VÝCHOD, který letos i navzdory současné pandemii nabízí více než 35 snímků vysílaných online. Jedná se především o autorskou tvorbu, která nebývá na běžném programu komerčních kin.
Festival má své kořeny ve Francii, kde začal již před více než 15 lety. V roce 2009 překročil Atlantský oceán a dostal se až do Peru, později se přesunul do Argentiny a od roku 2018 těší kolumbijské diváky. Letos probíhá akce současně jak v Kolumbii, tak v Argentině.
Roli čestného hosta zaujalo Maďarsko, které se uvede zejména snímky maďarské filmové režisérky Márty Mészárosové. K dispozici jsou však také fikce a dokumenty z Německa, Slovenska, Slovinska, Francie, Gruzie, Kosova, Polska, Švýcarska a České republiky. I přes svůj název se festival zároveň snaží vytvořit mosty mezi evropskou a latinskoamerickou tvorbou tím, že přináší odlišné kinematografické perspektivy, takže nechybí ani ukázky z dílny režisérů z Argentiny, Kolumbie, Peru či Uruguaye. I tentokrát jsou snímky rozděleny do několika již tradičních kategorií, jako je soutěžní sekce východní kinematografie, soutěžní kategorie nazvané Itinerante a Hecho en Latam, ale také kategorie Fokus či Retrospectivas, zaměřující se na díla konkrétního autora.
Česká tvorba je pak zastoupena právě v rámci sekce Fokus ukázkou čtyř snímků autorky Heleny Třeštíkové. Konkrétně se jedná o filmy Příběh z cyklu Manželské etudy: Strnadovi 35 let spolu (2017), Mallory (2015), Soukromý vesmír (2012) a Marcela (2007). Tvorba významné české dokumentaristky slibuje dlouhodobé pozorování a blízké záznamy takových tvrdohlavých nešťastníků, kteří se nenechají potopit smůlou v životě. Více informací o vysílání jednotlivých filmů naleznete zde. Muzeum moderního umění města Medellín navíc pořádá i dvě prezenční promítání a to 6. a 12. prosince. Podrobnosti se dozvíte na webové stránce muzea: www.elmamm.org.
Na programu figuruje i nejnovější snímek slovenské režisérky známé jako Mira Fornay. Ostatně organizátoři tentokrát přenechali prostor zejména filmové produkci žen. Proto i retrospektivní sekce je částečně věnována produkci švýcarské režisérky jménem Andrea Štaka. Ke shlédnutí je však také průřez dílem francouzského filosofa, spisovatele a filmaře Guye Deborda.
V rámci doprovodného programu se pořádají setkání s režiséry, producenty a jinými odborníky na svět kinematografie. Zájemci se mohou zúčastnit také akademického programu včetně workshopů a dalších vzdělávacích aktivit, to vše prostřednictvím platformy www.alestfestival.com/co.
Festival NA VÝCHOD vzniká jako koprodukce Soda Films a Dokkan, ve spolupráci s evropskými velvyslanectvími v Kolumbii, ale také dalšími institucemi jako je Švýcarský fond, Goetheho institut, Maďarský národní institut kinematografie, s podporou filmového archivu Bogoty a Medellínu, Muzea moderního umění a ve spolupráci se souborem REC SISTERS.
Další zdroje: RevistaArcadia.com, Mzv.cz/Bogota. Foto 1, foto 2.
I když spousta kulturních aktivit zůstává v Kolumbii omezená, muzeum umění 
Prohlídka začíná Oponou pohyblivé a měnící se přírody (1978), vyrobené z cirkusového stanu v podobě obrovského závěsu (osm metrů na čtyři metry), na kterém González ztvárnila svou verzi obrazu Oběd na trávě malíře Édouarda Maneta. Toto dílo přibližuje návštěvníkům počáteční fáze tvorby umělkyně, která se vyznačuje právě transformací známých uměleckých děl. Vytvořila tak i svou verzi obrazů Velázqueze, Vermeera či obrazy napodobující techniku známého kolumbijského malíře a sochaře Fernanda Botera, kdy děti na obrázcích mají viditelně nafouklé obličeje. V sále můžete najít i další emblematické obrazy jako Královna Isabela nebo její verzi obrazu Simon Bolívar.
Další ukázka tvorby pak zahrnuje díla s politickou a národní tematikou. Ke změně zaměření u této umělkyně dochází v 80. letech za vlády prezidenta Turbaye, o kterého se velmi zajímala. Byla fascinována jeho osobností i sdělovacími prostředky, a tak začala malovat jeho obrázky, které se objevovaly v novinách. V roce 1985, po násilném obsazení Paláce spravedlnosti v Bogotě, se González rozhodla nepokračovat ve svých dílech s pro ni charakteristickým humorem, který se odrážel i v intenzivních a zářivých tónech barev. Naopak začíná objevovat modré a šedé odstíny v plochých figurách, a ve svých dílech nově zachycuje především bolest obětí ignorace vlád daného období.
Ani letos hlavní kolumbijské město nepřišlo o nejdůležitější svátky umění v roce, které patří zejména galériím a nezávislým projektům a které představují to nejlepší ze současné především národní umělecké scény. Díky svým rozmanitým veletrhům se Bogota pravidelně stává centrem obchodu s uměním. I svět umění však musel reagovat na momentální situaci a s ní spojená omezení, takže většina aktivit se letos přesunula do virtuálního prostoru. Umělecká tvorba tak přichází až do domovů nejen odborníků, ale i laiků, kteří mají jedinečnou možnost blíže se seznámit s prací umělců a zároveň se dozvědět více o celém oboru. Ostatně veletrhy se každoročně snaží představit umění jako něco obohacujícího a dostupného pro všechny, nejen pro sběratele a experty.
Také další každoroční veletrh 
Na milovníky umění čeká více než 30 kolumbijských galerií, které nabídnou více než 300 děl. Pořadatelé vytvořili novou digitální platformu, která usnadňuje vyhledávání děl podle ceny, techniky, galerie či klíčového slova. K dispozici bude také série audioprůvodců, kteří zorientují návštěvníky při prohlídce virtuálních prostor účastnících se na tomto projektu. Celá platforma bude fungovat až do konce listopadu.
V digitálním formátu budou k vidění i díla nové generace kolumbijských umělců. Sekce Artecámara dlouhodobě podporuje mladé talenty a usnadňuje jim zviditelnění na trhu s uměním. Letos sekci povedou tři kurátoři, kteří sehráli významnou roli v rozvoji kultury a umění v zemi. Jedná se o vrchního kurátora Muzea moderního umění v Medellínu Emiliana Valdése, kurátorku věnující se také výzkumu Ericku Flórez a umělkyni, profesorku a kurátorku Carmen Gil.
Současná pandemie sice přibrzdila kulturní život v celé zemi, nicméně kolumbijskou hudbu se jí zcela zastavit nepodařilo. Od 12. do 17. října se v městečku Ibagué, hlavním městě kraje Tolima v podhůří nedalekého vulkánu Nevado del Tolima, koná tradiční svátek kolumbijského folklóru a hudby, i když letos jen virutálně a o přibližně půl roku později, než bylo původně plánováno. Parky města se tak v těchto dnech nezaplnily hudebníky, ulicemi nezní různé kolumbijské rytmy, což ovšem neznamená, že by hlavní kolumbijské město hudby zůstalo úplně tiché.
Oslavy narozenin se dočká i samotné město Ibagué, které ve středu 14. října slaví kulatiny, konkrétně 470 let od svého založení. Ve třinácti čtvrtích města proto od šesti hodin večer proběhne velká serenáda, tedy třináct simultánních koncertů na jednotlivých náměstích, zorganizovaných Hudební nadací Kolumbie a místním obecním úřadem. Za přísných hygienických opatření se sejde několik umělců a duetů, aby navrátili hudbu do místních ulic a parků.
Kořeny festivalu sahají až do roku 1938, kdy své talenty spojili dva hudebníci – Garzón a Collazos. V průběhu své společné kariéry tento duet, který zpíval a doprovázel se hrou na kytaru a malou kytaru zvanou tiple, nahrál významné národní písně. Umělci se tak postavili do čela kulturního hnutí, jehož hlavní snahou bylo, aby folklór kolumbijského Karibiku i Tichomoří nezanikl pod roustoucí dominancí nových rytmů jako bambuco či pasillo. Jejich práce měla takový ohlas, že rok po smrti mistra Garzóna, konkrétně v březnu 1987, vznikl v městečku Ibagué Národní festival. Obě osobnosti totiž měli k Ibagué vždy blízko, navíc město se svou polohou stalo styčným místem pro hudebníky z okolních krajů. V roce 2003 byl pak festival prohlášen národním kulturním a uměleckým dědictvím, které každoročně nabízí jedinečnou příležitost vychutnat si místní folklórní tradice.
V první polovině října, konkrétně od 1. do 13. října, probíhá v různých částech Kolumbie přehlídka evropského filmu, známá jako Eurocine. Festival vznikl v roce 1994 a každoročně se těší podpoře evropských ambasád v Kolumbii a dalších místních kulturních institucí. Vzhledem k současné situaci se však letošní 26. ročník koná nakonec v jiném termínu a formou drive-in ve stylu 20. a 40. let. Shlédnout film z pohodlí vlastního auta můžete ve městech Bogota, Pereira, Bucaramanga, Fúquene a Briceňo.
Panafrický, solidární a virtuální, takový je letošní ročník hudebního festivalu, který je známý jako Petronio Álvarez, případně El Petronio. Již 24. ročník akce tentokrát probíhá od 22. do 27. září a chce ukázat, že není jen nějakou jednorázovou kulturní akcí, ale dlouhodobým procesem a významnou platformou pro podporu a zviditelnění afrokolumbijské kultury. Tato jedinečná událost nese jméno kolumbijského hudebníka narozeného poblíž města Buenaventura, ležícího na tichomořském pobřeží v regionu Údolí Caucy. Původně se festival odehrával právě v tomto významném kolumbijském přístavu, do kterého se umělec zamiloval a kterým se nechal inspirovat ve své tvorbě.
Další novinkou je pořádání mezinárodní konference, na které umělci a kulturní odborníci z Afriky, Brazílie, Kolumbie a Anglie hovoří o panafrické módě a jejím významu, o více než tisíci žánrech africké hudby a možnosti navázat strategická partnerství mezi festivaly podporujícími africkou kulturu. Tato nová platforma nazvaná PanAfro vznikla ve spolupráci s British Council.
V nové digitální éře se ukázalo, že řada skupin v pacifickém regionu nemá k dispozici žádná videa své tvorby ani nástroje k jejich vytvoření. Proto se organizátoři zaměřili také na podporu těchto aktivit. V průběhu října a listopadu tak bude na festival navazovat série workshopů a laboratoří s cílem pomoci místním umělcům zlepšit svou digitální nabídku a zviditelnit vlastní tvorbu i v době pandemie. Přechod do virtuálního prostředí tak pro místní nemá znamenat rozšiřující se nerovnost, ale naopak reálné příležitosti. Hudebníci a umělci se, mimo jiné, dozví více o autorských právech, tvorbě, nových technologiích, nástrojích komercializace produktů či způsobech řízení virtuálního obchodu. Nově vznikl i webový seznam spojený přímo se stránkou festivalu s daty na 170 umělců a znalců tradičních zvyků, kteří nabízejí autoktonní nápoje, umělecké předměty, ale také kosmetiku či afro módu. Zájemci se tedy mohou spojit s konkrétními osobami přímo a objednat si jejich výrobky.
Vůbec poprvé za více než 350 let své existence se nejdůležitější svátky regionu Chocó, který se rozprostírá na severozápadě Kolumbie kolem pobřeží Pacifiku, konají digitální formou. V tradičním termínu, tedy od 20. září do 4. října, se milovníci afrických rytmů tentokrát nesejdou přímo v ulicích městečka Quibdó, hlavního města kraje Chocó, ale mohou se oslav známých jako Fiestas de San Pacho zúčastnit ze svých domovů. Sváteční program je k vidění na sociálních sítích nadace Františkánské svátky města Quibdó (fundación Fiestas Franciscanas de Quibdó), která má už šestým rokem pořádání slavností na starosti.
Akce, zorganizovaná ve spolupráci s univerzitou Unimonserrate, se odehrála v úterý 8. září. Tato ukázka z relativně nedávné historie měla mezi účastníky virtuální přednášky velmi pozitivní ohlas. Ti se také shodli na významnosti odkazu těchto obrázků a básní vytvořených dětmi v tak extrémní situaci a také na tom, že mohou sloužit jako důležitý příklad toho, jak zvládnout aktuální náročné situace, které Kolumbie prožívá.
Již od prvního srpna probíhá jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu poezie v Medellínu, v rámci kterého se do 10. října, tedy v průběhu 70 dní, představí na 200 pozvaných umělců. Jedná se o opravdu velkolepé setkání světa poezie, při kterém nechybí ani laureáti Pulitzerovy ceny jako Paul Muldoon nebo Charles Simic, držitel ceny Premio Cervantes Joan Margarit nebo ceny Princesa de Asturias de las Letras Adam Zagajewski. Vzhledem k přetrvávající situaci spojené s pandemií nového typu koronaviru probíhá festival virtuálně. Díky tomuto formátu mohou milovníci poezie z celého světa poznat tvorbu hostů pocházejících ze 103 zemí, a to včetně České republiky.
Program festivalu nabízí individuální i kolektivní četbu básní, rozhovory a debaty vybraných hostů, koncerty, ale také kurzy a workshopy, kterých se vůbec poprvé mohou na dálku zúčastnit lidé z různých koutů světa. Digitální platforma s kapacitou půl miliónu diváků nabízí možnost virtuální interakce přímo s umělci. Zároveň se pořádá také 24. ročník školy poezie s přístupem zdarma. Mezi vyučujícími se objeví například Rocio Cerón z Mexika, Rómulo Bustos z Kolumbie nebo Luis Filipe Sarmento z Portugalska. Pořádání festivalu přitom představuje symbol lidské naděje a jasný důkaz kreativní síly básnického jazyka, který živí a doprovází lidskou duši v těchto náročných časech pandemie, nukleárních hrozeb, válek, materiální bídy, nenávisti i beznaděje.
