Ve dnech 10. až 14. září proběhne v kolumbijském městě Cali tzv. Český týden. Akce se uskuteční díky spolupráci Velvyslanectví České republiky v Bogotě, Honorárního konzulátu České republiky ve městě Cali, Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) a dvou místních univerzit, konkrétně se jedná o univerzity Pontífica Universidad Javeriana ve městě Cali a Universidad del Valle.
Již po 22. se všichni zájemci mohou ponořit do typických rytmů Pacifického pobřeží díky jedinečnému festivalu tichomořské hudby, který nese jméno Petronia Álvareze a jehož popularita nejen mezi místními obyvateli rok od roku roste.
Petronio Álvarez byl především králem hudebního rytmu currulao, ale interpretoval i další místní rytmy. Jeho skladby tvoří nedílnou součást afrokolumbijské kultury, vesnických anekdot i pohřebních rituálů. Rodáka z Buenaventury zapsala nesmazatelně do dějin jeho píseň Moje Buenaventura, díky níž byl jako jediný hudebník kolumbijského Pacifiku nominován na kolumbijskou píseň století.
Samotný festival pak založil historik Germán Patiňo. Do roku 2007 se festival odehrával ve městě Buenaventura, hlavním kolumbijském přístavu na Pacifickém pobřeží, od roku 2008 se přesunul do hlavního města kraje Údolí Caucy, města Cali. Letos žije Cali folklórem, kulturou a hudbou pacifického pobřeží od 15. do 20. srpna. Město roztančilo více než 3500 umělců z 60 různých souborů a skupin. Ústřední tématickou linii letos tvoří Oralita, skladby mají tedy vyprávět příběhy, zkušenosti, kulturu a náboženské zvyklosti regionu, aby se zajistilo zachování ancestrálních zvyklostí v čase. Vstup na festivalová vystoupení je zcela zdarma.
Před hlavní částí festivalu proběhlo ještě setkání dětských hudebníků, tedy pokračovatelů tradic, známé jako Petronito. Představilo se 18 souborů dětí do 14 let, protože po dosažení tohoto věku už se mohou účastnit dospělé verze festivalu.
Poctu vzdává akce například hudebníkovi jménem Baudilio Cuama, který pokračoval v rodinné tradici a od malička se zamiloval do typického hudebního nástroje této oblasti zvaného marimba, zde vyráběného ze zvláštní palmy chonta (marimba de chonta). Jedná se o bicí nástroj s dřevěnými zvukovými tělesy a rezonančními bambusovými trubicemi zavěšenými kolmo, který pochází z Afriky a byl do Ameriky přivezen černými otroky. Obykle na něj hrají dvě osoby zároveň.
Dalším významným interpretem, kterého si letos festival připomíná, je José Antonio Torres Solís, známější pod svou přezdívkou Gualajo. Hudebník, považovaný za živou legendu tradiční pacifické hudby, který byl třikrát zvolen nejlepším interpretem marimby v rámci festivalu, zemřel letos v květnu. Mezinárodním hostem je uznávaný představitel salsy Yuri Buenaventura, který si se svým souborem připravil speciální vystoupení zaměřené na hudbu Pacifiku.
Hudební soubory soutěží v různých kategoriích, konkrétně v kategorii dle hudebních nástrojů, tedy marimba, chirrimía, violines caucanos, ale také ve volném žánru. Do semifinále se každoročně probojuje 44 souborů, které jsou vybírány speciální komisí v různých částech kolumbijského Pacifiku.
Své nezastupitelné místo mají na festivalu i cantadoras, tedy ženy, zpěvačky, které zachovaly hudební tradici Pacifiku svými zpěvy řek, pralesa a moře. Vůbec poprvé má speciální prostor vyhrazena také paměť obětí a proces usmíření vzhledem k násilí, které si region za uplynulé dekády vytrpěl. V rámci kategorie nepublikované skladby se tak hodnotily písně s touto tematikou.
V listopadu 2010 byla marimba a tradiční zpěvy Pacifiku vyhlášeny nehmotným dědictvím lidstva a figurují tak na seznamu Unesco.
Návštěvníci mohou díky festivalu poznat nejen místní hudbu, ale také zdejší obyvatele, tradice, umělecké výrobky, afrokolumbijskou módu a estetické zvyky, gastronomické speciality a autoktonní nápoje. Místní univerzity navíc pořádají různé akademické přednášky a aktivity, které přibližují afrokolumbijskou kulturu i problematiku spojenou s tímto regionem.
Kolumbijské Tichomoří zahnuje pás západního pobřeží Kolumbie od hranice s Panamou na severu až po hranici s Ekvádorem na jihu, který je od kolumbijského vnitrozemí oddělen západním pásmem And. Tvoří ho (části) čtyř kolumbijských krajů: od severu jde o Chocó, Údolí Caucy, kraj Cauca a Nariňo. Tento obrovský region je domovem řady černošských, vesnických, ale i indiánských komunit, většina z nich se živí zemědělstvím nebo rybolovem.
Pacifické pobřeží dodnes zůstává nejchudším regionem Kolumbie, který se stále potýká s násilím různých ozbrojených skupin, ale také s nedostatečnou přítomností státních institucí. Místní kulturní vyjádření a zejména hudba se tak stává o to důležitějším nástrojem rezistence, udržení tradic, ale také míru a prevence násilí.
Oficiální stránka festivalu: petronio.cali.gov.co.
Další zdroje: SemanaRural.com, RevistaArcadia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.
Představitelky Asochecy společně se zástupci univerzity U.D.C.A. (Univerzita aplikovaných a ambiéntálních věd), za přítomnosti zástupců Velvyslanectví ČR, zahájili ve středu 15. srpna výstavu nazvanou Děti z Terezína v kampusu univerzity na severu Bogoty.
Některé z uveřejněných fotografií (foto 2, 4) byly pořízeny Velvyslanectvím ČR v Bogotě.
Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) společně s Univerzitou aplikovaných a ambientálních věd (Universidad de Ciencias Aplicadas y Ambientales, U.D.C.A.) zvou všechny krajany, přátele Asochecy, i další zájemce na zahájení výstavy pojmenované Děti z Terezína.
Akce proběhne tuto středu 15. srpna od 11 hodin v bloku M, Hall de las Artes v univerzitním kampusu v Bogotě (adresa: Calle 222 No. 55-37).
V pátek 10. srpna zahájila ředitelka Asochecy, paní Eliška Krausová, společně s historikem Juanem Camilem Vergarou výstavu nazvanou Samizdat – česká rezistence, tajní spisovatelé. Beseda o tomto fenoménu a jeho významu v době komunismu, pořádaná v sídle instituce Ilustre v Bogotě, trvala přibližně hodinu (více o zahájení výstavy i instituci Ilustre naleznete zde).
Akce se zúčastnil také pan Miloš Sklenka, velvyslance České republiky v Bogotě.
Výstava bude k vidění v instituci Ilustre po dobu tří týdnů.
Asociace česko-kolumbijského přátelství (Asocheca) zve všechny zájemce na zahájení výstavy nazvané Samizdat, česká rezistence, tajní spisovatelé.
Výkonná ředitelka Asochecy, paní Eliška Krausová, a historik instituce Ilustre, pan Juan Camilo Vergara, povypráví přítomným hostům o původu a důležitosti tohoto ruského výrazu, který se v době komunismu rozšířil po celé východní Evropě. Výstava nabídne ukázku důležitých osobností a dokumentů v obrazové podobě o tomto fenoménu, tedy o tajném světu české literatury.
Akce se koná tento pátek 10. srpna v 10 hodin dopoledne v sídle instituce Ilustre (adresa: Calle 120 # 3A-11) v hlavním kolumbijském městě.
Vstup na inauguraci výstavy je zdarma, nicméně zájemci musí potvrdit svou účast prostřednictvím následujícího odkazu: https://mailchi.mp/ilustre.co/samizdat, kde naleznou registrační formulář a mohou se tak na akci zapsat.
Juan Camilo Vergara chtěl již od dětství objevovat dávné časy velkých kultur. Jeho vášeň pro Evropu ho zavedla až do Paříže, kde vystudoval historii na univerzitě v Sorboně a pokračoval tam i v magisterských studiích ve stejném oboru na Vysoké škole sociální studií. Následně se rozhodl usadit v ruském Petrohradě, kde dokončil svůj doktorský výzkum týkající se ruské historie 19. století. V roce 2015 se po 12 letech života v cizině vrátil zpět do Kolumbie, aby své znalosti, ale také osobní zkušenosti a poznatky z cest sdílel s širokou veřejností v rámci konferencí a vzdělávacích kurzů.
Instituce Ilustre chce být platformou pro kulturu a růst, útočištěm pro reflexi, intelektuální rozjímání a lásku ke kultuře. V podstatě se snaží neakademickému publiku poskytnout kontakt s kvalifikovanými odborníky v oborech literatury, historie a umění, aby tak široká veřejnost toužící po nových znalostech a po vzdělání měla možnost získat nové informace a obohatit se o zajímavé zkušenosti. Privilegované postavení přitom patří sociálním vědám, protože právě jejich prostřednictvím dochází k poznání hlubší existence.
Hlavní kolumbijské město oslaví v pondělí 6. srpna již 480 let historie a tradic. Právě v tento den roku 1538 založil Gonzalo Jiménez de Quesada osadu formálně pojmenovanou Santafé (svatá víra). Uběhla téměř tři staletí, než město v roce 1819, tedy po získání nezávislosti na španělské nadvládě, obdrželo jméno Bogota v odkazu na výraz Bacatá, tedy indiánský název hlavního města kmene Muisca.
Oslavy založení města se vždy nesou ve velkém stylu a ani letos tomu nebude jinak. Připravena je spousta akcí, hudebních vystoupení i obří ohňostroj. Slavností program vyvrcholí koncertem dvou místních hudebních hvězd jménem Andrea Echeverri a Héctor Buitrago, rockové dvojice původem z Bogoty známé jako Aterciopelados. Rockové skladby přitom hudebně doprovodí více než sto hudebníků Bogotského filharmonického orchestru. Tato nezvyklá kombinace žánrů tak společně Bogotě zahraje a zazpívá přání všeho nejlepšího. Koncert se koná v centrálním parku Simona Bolívara od 18 hodin večer, vstup je pro širokou veřejnost zdarma.
Jako každým rokem probíhá počátkem srpna i místní Letní festival, pořádaný bogotským sportovním institutem Idartes. Akce, která již neodmyslitelně patří k srpnu v Bogotě, klade od počátku důraz na podporu zdravého využití volného času.
Od 4. do 12. srpna si tak obyvatelé a návštěvníci hlavního kolumbijského města mohou vybrat ze 160 různých rekreačním, kulturních a sportovních aktivit přístupných zcela zdarma. Prvořadým cílem festivalu je totiž nalákat a zapojit co největší počet lidí.
Většina akcí se odehrává v centrálním parku Simona Bolívara a je určena především rodinám a dětem všech věkových kategorií. Letošní 22. ročník mimo jiné nabízí 5 koncertů, řadu ukázek, závodů i workshopů městských sportů, běžecký závod, kurzy potápění i jízdy na vodních lyžích, letní kino, ale také třeba snahu o zápis do Guinnessovy knihy rekordů s 15 tisíci papírovými draky poletujícími ve vzduchu nad centrálním parkem současně po dobu 30 minut (v Bogotě je totiž srpen měsícem silných větrů a tedy i pouštění draků).
Nebude chybět ani tradiční soutěž roztleskávaček s nacvičenými choreografiemi, písečná pláž, festival fitness, během kterého v různých částech města probíhají lekce jógy, aerobiku, crossfitu a podobně, či oblíbená noční cyklostezka městem. Během ní se účastníci mohou těšit na jednu z letošních novinek, konkrétně na zastávky, na kterých se budou promítat filmy. Nejmenší si mohou vychutnat Den her s více než 20 zábavnými výzvami pod širým nebem, či festival fantazie plný zábavy a různých vystoupení.
K přesunu mezi jednotlivými aktivitami mohou zájemci využít speciální víkendové autobusové linky. Festival zakončí oblíbený maškarní průvod, dlouhý odpolední koncert a po deváté večer se ještě obloha nad Bogotou rozzáří velkým ohňostrojem.
I ti, kteří se nechtějí účastnit sportovních a rekreačních aktivit, nebo přijíždí do Bogoty v jiném termínu, mají ve městě spoustu možností, jak se zabavit. Mohou například navštívit spoustu zajímavých míst jako je muzeum zlata, botanická zahrada, vyhlídka z věže Colpatria, vystoupat pěšky či lanovkou na kopec Monserrate a užít si panoramatický pohled na město, poznat historii země v Národním muzeu, shlédnout výměnu stráží u prezidentského paláce známého jako Casa de Nariňo či podniknout třeba tour po stopách street artu a grafitech. Na zábavu a adrenalin láká místní park atrakcí Salitre Mágico, více o vědě se dozvíte v centru Maloka, přečíst si nějakou pěknou knihu můžete zajít do největší zdejší knihovny Luis Ángel Arango. Večer si můžete vybrat z nabídky místních kin či divadel, nebo vyrazit na diskotéku do tzv. růžové zóny (Zona Rosa).
Celý program Letního festivalu, včetně doby a místa konání jednotlivých akcí naleznete na stránce: idrd.gov.co. Můžete si také stáhnout mobilní aplikaci a mít tak po ruce aktuální informace.
Další zdroje: Semana.com, ElEspectador.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.
Ve více než 200 okresech všech 32 kolumbijských krajů mají od 26. července do 1. srpna všichni zájemci možnost shlédnout to nejlepší z kolumbijské kinematografie let 2016 a 2017. Ukázka čítá výběr 60 filmů všech možných témat a žánrů, od akčních snímků, dramat, komedií až po dokumenty, přičemž všech více než 2000 projekcí je přístupných zdarma.
Cílem celé akce je přiblížit národní kinematografickou tvorbu široké veřejnosti, zejména pak zajistit promítání filmů v regionech země, kam se běžně sedmé umění nedostává. Ačkoli velká řada národní produkce objevuje a přibližuje tradiční kulturu a místní kořeny jednotlivých komunit, opravdoví protagonisté těchto příběhů bývají daleko od kinosálů. Projekce se tak většinou konají v místních kulturních domech, knihovnách, kulturních institutech, divadlech, ale také pod širým nebem. K úspěchu celé akce napomáhá na 130 regionálních partnerů a spojenců, od univerzit přes místní radnice či kulturní instituce.
Letošní 7. ročník festivalu se odehrává v rámci motta Kino, které jsme a to i online díky digitální platformě Retina Latina, která se stará o šíření, propagaci i distribuci latinskoamerické kinematografie. Tento veřejný prostor přístupný zdarma pro všechny obyvatele kontinentu nabízí v průběhu konání festivalu speciální ukázku sedmi filmů.
Festival byl zahájen simultánním promítáním filmu Jericó, nekonečný let dní v jedné městké části města Cali (kraj Údolí Caucy) a na náměstí Darío Echandía ve městě Ibagué (kraj Tolima). Film na pomezí dokumentu a fikce režisérky Cataliny Mesy měl premiéru v roce 2016 a přináší intimní portréty žen vesničky Jericó v kraji Antioquia. Při setkáních a konverzacích mezi sebou postupně odhalují své životní příběhy, znalosti, smysl pro humor a svou ženskou duši.
V rámci festivalu návštěvníci dále uvidí například snímek Žena zvířete (La mujer del animal, Víctor Gaviria), Pacient (Paciente, Jorge Caballero), Dvě ženy a jedna kráva (Dos mujeres y una vaca, Efraín Bahamón), Keyla (Viviana Gómez) či Obrana draka (La defensa del dragón, Natalia Santa).
Pod názvem Colombia Bio se představuje série 7 dokumentů od 7 různých filmových tvůrců, které přibližují 7 kolumbijských regionů. Tyto jedinečné snímky vznikly v rámci vědeckých expedic vedených kolumbijskou agenturou Colciencias do oblastí, které ve většině případů dlouho trpěly místním ozbrojeným konfliktem a byly tak nepřístupné. Dokumenty jako Chiribiquete (Carlos Arturo Ramirez), Tacarcuna (Patricia Ayala), El Peňón (Oscar Ruiz Navia) či Vichada, strážkyně života (Clare Weiskopf) ukáží biodiverzitu a krásu země prostřednictvím speciálního zobrazení na pomezí umění a vědy.
Festival se zároveň snaží vyzdvihnout a zviditelnit audiovizuální produkci jednolitvých krajů, která se málokdy dostane do oběhu na národní úrovni. Na programu figuruje 58 krátkometrážních snímků z 11 krajů, která vypráví příběhy svých regionů a vznikly v rámci dvou podpůrných programů. Do filmového týdne se zapojila i kolumbijská vzdělávací instituce známá jako SENA, která zve na projekce ve svých pobočkách po celé zemi. Také dvě desítky věznic se přidávají k festivalu a promítají filmy vězňům.
Ačkoli filmové projekce zavítají do všech 32 kolumbijských krajů, proběhnou tři speciální promítání ve velkém formátu a to v krajích Tolima, Boyacá a Sucre.
Celý projekt vznikl před 14 lety pod vedením sekce kinematografie kolumbijského Ministerstva kultury, festival se koná každé dva roky.
Kompletní program naleznete na stránkách Ministerstva kultury:
www.mincultura.gov.co.
Další zdroje: Semana.com, Canaltrece.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Na státních budovách, ale také z oken a balkónů po celé zemi dnes vlaje kolumbijská trikolóra, Kolumbijci si totiž 20. července připomínají svůj den nezávislosti.
Události, které v hlavním městě Kolumbie proběhly daného dne roku 1810, tedy přesně před 208 lety, změnily historii tehdejšího španělského místokrálovství nazvaného Nová Granada. V podstatě odstartovaly cestu k osamostatnění od španělské nadvlády, i když samotná nezávislost přišla ještě o několik let později. Je také pravda, že deklarací nezávislosti bylo na území Kolumbie v průběhu celé dekády několik, nicméně právě ta z roku 1810 se nejvíce uchovala v kolektivní paměti.
Roku 1810 připadl 20. červenec na pátek a jak bylo zvykem každý týden, konal se na hlavním náměstí městečka Santa Fe (de Bogotá, tedy dnešní Bogoty) trh. Všude se proto pohybovala spousta lidí různých ras i sociálních vrstev, čehož využili místní kreolové, tedy potomci Španělů narození již na americkém kontinentu. Ti totiž toužili po větší svobodě a hlavně po politické moci, kterou v té době měli pouze Španělé pocházející přímo ze starého kontinentu. Rozhodli se tedy vyprovokovat incident se Španěli a vytvořit konfliktní situaci, která by mohla vyústit ve veřejné odmítnutí španělských vládních orgánů.
Jelikož se zároveň připravoval slavnostní banket, který měl v Santa Fe uvítat královského komisaře Antonia Villavicencia, vydala se skupina kreolů v čele s bratry Moralesovými do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente. Přišli ho poprosit o zapůjčení květinové vázy pro zmíněný banket, Llorente však prosbu slušně odmítl. Po dalších předem naplánovaných provokacích ze strany kreolů celá situace vygradovala v otevřený protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokrál tak neměl jinou možnost než odsouhlasit zvolení mluvčích lidu a přistoupit na vytvoření Nejvyššího shormáždění vlády, které mělo nahradit neuznanou autoritu místokrále.
Toto nově sestavené shromáždění ještě v noci z 20. na 21. července sepsalo listinu nezávislosti, která poprvé počítala se sepsáním Ústavy, svoláním voleb a pokládala základy svobodě a federálnímu uspořádání. Zároveň se ale nejendalo o úplné vyhlášení nezávislosti, protože listina uznávala, aspoň teoreticky, autoritu španělského krále Fernanda VII. Po řadě sporů mezi jednotlivými provinciemi na území Kolumbie a následném tažení za znovudobytí území ze strany Španělů bylo španělské vojsko definitivně vojensky poraženo v bitvě u Boyacá dne 7. srpna 1819. O dva roky později vznikla Kolumbijská republika jako národ nezrušitelně svobodný a nezávislý na španělské monarchii.
Státním svátkem byl ale 20. červenec prohlášen až roku 1873. V současné době patří mezi hlavní body svátečního programu vojenské a policejní přehlídky. Zejména ta v Bogotě je opravdu velkolepá, každoročně láká davy návštěvníků a přihlíží jí i kolumbijský prezident se členy vlády a vysokými funkcionáři ozbrojených sil. Na počátku ceremonie se vzdává čest všem vojákům, kteří padli při plnění svých povinností.
V duchu motta Kolumbie jedna jediná síla prochází letos ulicemi města na 15 tisíc vojáků a policistů různých oddílů, včetně parašutistů či příslušníků speciálních sil. K vidění jsou také lodě, obrněná vozidla, koně či psovodi s pejsky vycvičenými na vyhledávání bomb. Vzduch brázdí helikoptéry, K-firy a další stroje kolumbijského letectva. Celý průvod doprovází jásot, tleskání a pozdravy přihlížejících, kteří si v zemi, kde dlouhá desetiletí probíhal ozbrojený konflit, svých ozbrojených sil velmi váží.
Zdroje: ColombiaAprende.edu.co, TodaColombia.com, ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3.
Všichni milovníci literatury a především básnického umění jsou v těchto dnech zváni do hlavního města kraje Antioquia. Město Medellín totiž ve dnech 14. až 21. července hostí 28. ročník Mezinárodního festivalu poezie, který letos slibuje více než 150 různých akcí a aktivit.
Návštěvníci se mohou těšit na básníky a spisovatele světového formátu, ale také šamany a umělce z celkem 40 různých zemí, včetně 19 původních národů, ze všech kontinentů. Festival je právem považován za jednu z nejdůležitějších akcí svého druhu v Latinské Americe a hostitelský Medellín za jedno z hlavních kulturních center kontinentu.
Ulice, parky i sály v celém městě věčného jara, jak se Medellínu přezdívá, ale také v dalších částech regionu, se tedy v těchto dnech mění v jeviště pro básníky a autory různých generací, expresivních stylů i světových regionů, kteří přinášejí ukázky svých literárních děl a sdílí s publikem své myšlenky. Letošní tématickou linii přitom tvoří zejména dědictví a poselství indiánských kultur, takže v rámci festivalu zaznívají nejen básně, ale také pradávné indiánské písně a provádějí se i šamanské rituály.
Na základě znalostí šamanů se tak festival snaží podpořit procesy usmíření v zemi a celkově podnítit zamyšlení se nad společností. Vyzývá tedy všechny obyvatele kraje i návštěvníky k dialogu a láskyplné péči o zemi a život. Poznání a přiblížení se k předhispánským kořenům má sloužit jako protiváha k současné devastaci přírody, života a spirituality. Festival tedy zároveň oslavuje úsilí, se kterým šamani udržují naživu tradice svých komunit a bojují za obranu své jednoty, půdy i kultur.
Do Medellínu mimo jiné zavítali šamani z Kolumbie, Panamy, ale také Ruska či Švédska. Účastní se i tzv. Dialogů země, v rámci kterých připomenou vlastní boj za svou jednotu, zachování původních jazyků i autonomii. Besed se zúčastní například nigerijský básník a aktivista, obránce lidských práv a životního prostředí Nnimmo Bassey, dále mluvčí a obhájce indiánské komunity z Botswany, Jumanda Gakelebone, či ředitelka francouzské pobočky Survival International, Fiore Longo.
Z dalších jedinečných hostů figuruje na programu Hilal Karahan, významná turecká spisovatelka, překladatelka a důležité ikona míru, básník jménem Sherwin Bitsui z USA, který patří ke kmeni Navajo, nebo také místní zpěvák a spisovatel Íkaro Valderrama.
Nechybí ani besedy o posvátných a léčivých rostlinách jednotlivých indiánských komunit, konference věnované dětem a mládeži a bohatý doprovodný hudební program. Při zahajovacím ceremoniálu zahrála například rocková skupina Su Yang, hlavní rocková kapela Číny. Čína má ostatně na festivalu i další zástupce, například významného básníka jménem Zhao Lihong a delegaci produkční společnosti Latern Films, která v průběhu festivalu zaznamenává veškerá vystoupení kapely Su Yung.
Počátky festivalu se datují do 80. let 20. století, kdy literární scéna v Medellínu začala získávat na důležitosti a vzniklo několik literárních časopisů, které zdůrazňovaly literární identitu regionu i misi místních básníků. V roce 1991, tedy v době, kdy Medellín patřil mezi nejnebezpečnější města světa kvůli aktivitě drogového kartelu Pabla Escobara, se konal první ročník festivalu za účasti 16 kolumbijských básníků. Z jednodenní místní akce se v průběhu let vyvinul celý týden věnovaný umění za účasti osobností celého světa. V roce 2006 festival obdržel alternativní Nobelovu cenu míru za odvahu a naději v beznadějných časech, kdy se místní umělci rozhodli čelit násilí slovem. Ostatně dodnes zůstává festival důležitou platformou k protestům proti válce a sociální nespravedlnosti. Od roku 2009 figuruje akce také na seznamu národního kulturního dědictví.
Kompletní informace a program naleznete na webové stránce: www.festivaldepoesiademedellin.org.
Další zdroje: ElEspectador.com. RevistaArcadia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.
