Lékař, antropolog, folklorista, ale také nejvýznamnější spisovatel afrokolumbijské literatury, takový byl Manuel Zapata Olivella. Narodil se v březnu před 100 lety, proto kolumbijské Ministerstvo kultury vyhlásilo již loni v říjnu rok 2020 rokem této výjimečné osobnosti. Po celý rok se tak v Kolumbii odehrávaly vzpomínkové akce s cílem přiblížit široké veřejnosti význam a odkaz kolumbijského intelektuála a literáta.
Ministerstvo kultury a skupina kolumbijských univerzit navíc spojili síly a vytvořili webovou stránku věnovanou Zapatovi. Zájemci tím získali snadný přístup k jeho dílu, výzkumům s ním spojeným či audiovizuálním materiálům včetně dokumentu, který přibližuje jeho život. Snímek má anglické, francouzské, portugalské, ale také ruské či čínské titulky a byl odvysílán i v zahraničí. Na stránce můžete shlédnout také výstavu nazvanou Výtvarní umělci a zpěv africké diaspory, nebo si prostudovat časopis Letras Nacionales, který v roce 1965 Zapata založil a během 20 let jeho existence vyšlo 46 čísel.
Manuel Zapata pocházel z oblasti kolumbijského Karibiku, konkrétně ze starobylého a historického městečka Lorica, ležícího na březích řeky Sinú. Jedná se o symbolické místo pro jednu z nejznámějších původních kultur území Kolumbie, indiánský národ zvaný zenú. Zapatova matka byla míšenka s indiánskou krví, jeho otec byl afrokolumbijec a uznávaný učitel, který založil školy a vyučoval filozofii. A právě lásku ke vzdělání a k upřímnému hledání pravdy předal svým dětem.
Když bylo Manuelovi devět let, jeho rodina se přestěhovala do města Kartagena, konkrétně do koloniální čtvrti Getsemaní, kde vyrostl jeho otec. Jedná se o místo plné legend a kulturní tvořivosti již od dob kolonie a také o místo protagonismu černochů a mulatů při zakládání republiky. Po ukončení střední školy odcestoval do Bogoty, kde studoval medicínu a zahájil jedinečnou pouť po různých koutech světa. Jeho touha po poznání a vášeň tuláka ho přivedly do zemí střední Ameriky, Evropy, Afriky, Spojených států či Číny. Zabýval se etnomuzikologií, přednášel na univerzitách a se svou sestrou Délií založil spolek folklórních tanců, který vystupoval v Kolumbii i v zahraničí. Zemřel v roce 2004 ve věku 84 let v Bogotě.
Jeho odkaz se dá jen těžko změřit. Již ve svých 22 letech psal poučné články, kde předvedl svou geniální intuici a neotřelé hodnocení kolumbijské kultury. Napsal také více než dvacet knih, včetně románů, příběhů, divadelních her, historických či antropologických esejí. Ústředním tématem jeho tvorby je historie a kultura obyvatel kolumbijského Karibiku, černochů a inidánů, kdy zachycuje především útlak a násilí. K jeho nejvýznamnějším dílům bezpochyby patří román a epopej s názvem Changó, el gran putas, který je výsledkem jeho dvacetiletého výzkumu.
Ukazuje 500 let historie z pohledu Afričanů a náboženství yoruba, včetně příchodu afrických otroků na americký kontinent. Snad nikdo jiný ve svém díle nevysvětlil lépe vliv Afričanů, indiánských komunit i mesticů při formování kolumbijského národa ve všech možných aspektech. Poukázal na jejich přínos v oblasti produktivních činností, kulturních vyjádření jako gastronomie, umění či sport, ale také v rámci spirituálního dědictví. Zapata se navíc zasloužil i o šíření tohoto kulturního bohatství místních národů jak v zemi, tak v cizině. Naučil Kolumbijce oceňovat rozmanitost zdejších hudebních rytmů i tanců. Celý život také s velkým nadšením a optimismem bojoval proti sociální nespravedlnosti, a zejména proti rasismu zaměřenému vůči černošskému a indiánskému obyvatelstvu.
Zdroje: Zapataolivella.Univalle.edu.co, RevistaArcadia.com-1, RevistaArcadia.com-2. Foto 1, foto 2, foto 3.
Velvyslanectví České republiky v Kolumbii zve na online debatu nazvanou Konzulární problematika pro Čechy žijící v zahraničí, která se uskuteční v pátek 11. prosince od 16 hodin středoevropského času (CET) prostřednictvím video-konferenční platformy Zoom. Přítomni budou zástupci sekce právně konzulární Ministerstva zahraničních věcí, kteří se zaměří na řešení konkrétních konzulárních dotazů a konzulární problematiky českých občanů dlouhodobě žijích v cizině. Na otázky budou odpovídat zástupci MZV ČR Martin Smolek, náměstek pro řízení sekce právní a konzulární, Pavel Pitel, ředitel konzulárního odboru MZV ČR, a Jiří Krátký, zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti.
V průběhu patnácti dnů mohou milovníci sedmého umění v Kolumbii poznat originální, odlišnou a jedinečnou filmovou tvorbu pocházející ze střední a východní Evropy. Od 26. listopadu do 10. prosince se totiž koná již třetí ročník festivalu nazvaného NA VÝCHOD, který letos i navzdory současné pandemii nabízí více než 35 snímků vysílaných online. Jedná se především o autorskou tvorbu, která nebývá na běžném programu komerčních kin.
Česká tvorba je pak zastoupena právě v rámci sekce Fokus ukázkou čtyř snímků autorky Heleny Třeštíkové. Konkrétně se jedná o filmy Příběh z cyklu Manželské etudy: Strnadovi 35 let spolu (2017), Mallory (2015), Soukromý vesmír (2012) a Marcela (2007). Tvorba významné české dokumentaristky slibuje dlouhodobé pozorování a blízké záznamy takových tvrdohlavých nešťastníků, kteří se nenechají potopit smůlou v životě. Více informací o vysílání jednotlivých filmů naleznete 
I když spousta kulturních aktivit zůstává v Kolumbii omezená, muzeum umění 
Prohlídka začíná Oponou pohyblivé a měnící se přírody (1978), vyrobené z cirkusového stanu v podobě obrovského závěsu (osm metrů na čtyři metry), na kterém González ztvárnila svou verzi obrazu Oběd na trávě malíře Édouarda Maneta. Toto dílo přibližuje návštěvníkům počáteční fáze tvorby umělkyně, která se vyznačuje právě transformací známých uměleckých děl. Vytvořila tak i svou verzi obrazů Velázqueze, Vermeera či obrazy napodobující techniku známého kolumbijského malíře a sochaře Fernanda Botera, kdy děti na obrázcích mají viditelně nafouklé obličeje. V sále můžete najít i další emblematické obrazy jako Královna Isabela nebo její verzi obrazu Simon Bolívar.
Další ukázka tvorby pak zahrnuje díla s politickou a národní tematikou. Ke změně zaměření u této umělkyně dochází v 80. letech za vlády prezidenta Turbaye, o kterého se velmi zajímala. Byla fascinována jeho osobností i sdělovacími prostředky, a tak začala malovat jeho obrázky, které se objevovaly v novinách. V roce 1985, po násilném obsazení Paláce spravedlnosti v Bogotě, se González rozhodla nepokračovat ve svých dílech s pro ni charakteristickým humorem, který se odrážel i v intenzivních a zářivých tónech barev. Naopak začíná objevovat modré a šedé odstíny v plochých figurách, a ve svých dílech nově zachycuje především bolest obětí ignorace vlád daného období.
Šest kolumbijských měst získalo ocenění v rámci World Travel Awards (WTA) 2020 pro region Jižní Ameriky. Uvedené ceny jsou těmi nejprestižnějšími v oblasti cestovního ruchu a hotelnictví na světě, proto se jim často přezdívá Oskaři cestovního ruchu. Země tak prokázala, že i nadále patří k zajímavým turistickým destinacím na mezinárodní úrovni. Každé z těchto šesti měst přitom bodovalo v jiné kategorii.
Od 26. září odstartovala nová série pořadu Postřehy odjinud nazvaná Kolumbie očima Vladimíra Kroce. Nové díly jsou vysílány na televizním kanálu ČT1 vždy v sobotu od 12:50 hodin a to až do 19. prosince. Na odvysílané premiéry se zájemci mohou podívat také zpětně na stránkách České televize 
A zpět na karibské pobřeží, tentokrát do nádherného koloniálního městečka Cartagena de Indias (Admirál Protéza, 10. 10.), kde se dozvíte i o bizarní válce o Jenkinsovo ucho. V první polovině 18. století platil pro Brity na základě Utrechtského míru monopol na dovoz otroků do španělských kolonií. Vzájemná řevnivost velmocí ale vyvolávala časté šarvátky mezi námořníky, včetně incidentu z roku 1731, kdy Španělé zabavili britskou brigu pod záminkou, že pašovala kontraband. Kapitána Richarda Jenkinse zajali a při mučení mu uřízli ucho.
Poslední říjnový den (Eliška z Růžových vrchů, 31. 10.) přinesl obzvlášť speciální díl. Jeho hlavní protagonistkou je totiž ředitelka Asochecy, paní Eliška Krausová. Sestra herce a moderátora Jana Krause, spisovatele Ivana a univerzitního profesora Michala žije v Kolumbii už více než půl století. Do Kolumbie přišla velkou náhodou, když jako studentka španělštiny hledala možnost postgraduálního studia v zahraničí. A protože před převratem v roce 1948 odjel do Jižní Ameriky strýc Jaroslav, který se v Kolumbii prosadil jako hoteliér, padla volba na Bogotu. Eliška také prozradí, jaké vidí rozdíly mezi Bogotou a Prahou, po čem se jí nejvíce stýská i proč založila asociaci česko-kolumbijského přátelství.
Představitelé české ambasády v Bogotě zvou všechny zájemce k poslechu malého koncertu, vlastně takové hudební exkurze od časů českého baroka až po současnost.