Author Archives: Jana

V Leticii proběhne Festival amazónských národů

V polovině července se zástupci tří zemí amazónského regionu, tedy Kolumbie, Brazílie a Peru, pravidelně setkávají v Leticii, hlavním městě kolumbijského kraje Amazónie, aby oslavili bratrství svých národů. Od 15. do 20. července se zde totiž již od roku 1987 koná mezinárodní festival, jehož cílem je ukázat, že v oblasti Amazónie neexistují hranice a všechny zdejší národy jsou jednou velkou rodinou.

Během pěti dnů plných zábavy bude k vidění to nejlepší z umění, kultury, tradic i zvyků jednotlivých amazónských národů, ale také ženská krása nebo třeba sport. Jedinečnou podívanou doplní i delikatesy místní kuchyně.

V rámci jednotlivých večerů má postupně každá země prostor představit tisícům diváků svůj folklor, kreativitu i talent a zároveň potvrdit společnou amazónskou identitu. Ze sportovních aktivit se pořádá například mezinárodní soutěž v kanoistice na řece Amazonce, nebo triatlon pralesem, těžká zkouška fyzické zdatnosti vzhledem k náročným místním podmínkám. A nechybí ani fotbal.

Další nedílnou součástí festivalu je průvod mládeže, který prochází ulicemi Leticie v doprovodu hudebních skupin, účastníci tančí a předvádí další kousky. Poslední den festivalu pak patří vojenskému průvodu, ve kterém jsou zastoupeny všechny tři země. Stejně tak každá z nich vysílá jednu kandidátku, která se účastní soutěže o korunku amazónské královny krásy. Už v průběhu národních večerů dívky předvádí nejen svou krásu, ale především umělecké schopnosti vlastní komunitě, kterou reprezentují. V průběhu slavnostního ukončení festivalu je pak zvolena a korunována vítězka.

Akce chce nejen propagovat amazónskou jednotu a solidaridu, ukázat místní přátelství a respekt, ale také posílit vzájemnou spolupráci, chránit zdejší biodiversitu a zachovat odkaz Amazónských národů a celé oblasti, která bezesporu patří k světovému dědictví lidstva. Festival zároveň znamená pro místní, včetně indiánských komunit, důležitou reklamu a ekonomické prostředky.

Město Leticie se nachází asi hodinu a půl letecky od hlavního města Bogota v jedinečném a strategickém místě na hranici Kolumbie, Brazílie a Peru. Zejména díky bezpečnosti a dobré přístupnosti je primární vstupní bránou do oblasti Amazónského deštného pralesa z kolumbijské strany. V městě samotném se mísí různé vlivy a kultury, pyšní se svým přírodním a kulturním bohatstvím, uznávaným i na mezinárodní úrovni, zároveň je ale i důležitým ekonomickým, akademickým a sportovním centrem.

Zdroje: Sinic.gov.co, LeticiaHoy.com, PortalLeticia.com. Foto 1, foto 2-3.

San Basilio de Palenque – kousek Afriky přímo v Kolumbii

Na mapě země velké jako je Kolumbie byste tuto vesničku hledali jen těžko. Přesto stojí Palenque de San Basilio se svými přibližně 3 500 obyvateli za návštěvu, protože nabízí jedinečnou možnost poznat kulturu a tradice Afrokolumbijců, potomků původních afrických otroků dovezených na kontinent v době španělské nadvlády. Místo se nachází na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar, pouhých 55 km jihovýchodním směrem od města Kartagena, které bylo hlavním přístavem pro španělské dobyvatele.

Zpočátku nebylo Palenque nijak výjimečné, samotný výraz palenque totiž označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci ve zdejších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště a úkryt před svými pronásledovateli. Ze všech původních komunit se do dnešní doby zachovalo pouze San Basilio, malá komunita, kterou dle historických záznamů založil uprchlý otrok Benkos Bikohó. Dnes stojí socha zakladatele na hlavním náměstí a připomíná, že Palenque je považováno za první svobodné městečko v Latinské Americe.

Díky dlouhodobé izolaci Palenque dodnes podává svědectví o africkém kulturním bohatství a tradicích na latinskoamerickém kontinentu. Místy se tak turisté cítí více v Africe než v Kolumbii. Tento jedinečný kulturní prostor figuruje i na seznamu nehmotného dědictví lidstva pod hlavičkou Unesco.

Součástí kulturního odkazu jsou společenské, náboženské, ale třeba i lékařské zvyklosti, stejně jako hudební a ústní lidová tradice. Významnou součástí kultury, ve které se mísí různé spirituální a kulturní systémy, jsou pohřební obřady zvané lumbalú, které shromažďují celou komunitu u devítidenního rituálu na počest zemřelého.

Nejen kolektivní slavnosti a svátky, ale i běžné každodenní a volnočasové aktivity obvykle doprovází hudba. Ta je veselá a vyjadřuje se různými tanci jako je púyala, son palenquero nebo mapalé, asi nejuznávanější místní tanec, založený na rychlých pohybech boků a ramen.

Dnes vznikají i nové rytmy, například son del negro, son palenquero de sexteto, které vnáší do afrických tónů i cizí prvky, mimo jiné třeba ty kubánské, které se do oblasti dostaly na počátku 20. století v době, kdy Kubánci pracovali na tamějších cukrových plantážích.

Místní obyvatelé mají také svůj vlastní jazyk, tzv. palenquero. Jedná se o jedinou přeživší kreolskou řeč kombinující španělskou slovní zásobu s gramatickými charakteristikami jazyků bantu, tedy původních afrických jazyků. Od čisté španělštiny se však liší natolik, že mu běžní Kolumbijci sami nerozumí a ve vesnici už jím mluví jen zhruba polovina obyvatel. Jazyk byl nově zaveden i v místních školách, aby zcela nevymizel.

Základem společenské organizace komunity jsou skupiny zvané ma-kuagro, založené na silné vnitřní solidaritě. Jednotliví členové mají svá práva a povinnosti i k ostatním členům a společně vykonávají každodenní úkoly i organizují společné události.

Vůbec nejlepším obdobím k návštěvě tohoto zajímavého místa jsou dny kolem 12. října, kdy se zde pořádá každoroční Festival bubnů a kultury. Pokud byste však neměli dostatek času, se zástupci této komunity se můžete setkat i přímo v městě Kartagena. Ženy oblečené v pestrobarevných šatech prodávající ovoce a sladkosti jsou často právě z Palenque, říká se jim palenqueras a poznáte je i podle nádob s ovocem, které nosí na hlavách. Mezi typické sladkosti pak patří třeba cocadas z kokosu či koule z arašídů. Unikátní jsou také krásné místní panenky.

V současné době je tento výjimečný kulturní prostor bohužel ohrožen jak ekonomickými změnami, které ovlivňují místní výrobu, tak i ozbrojeným konfliktem. Mimo svou vesnici obyvatelé taky často čelí rasové diskriminaci.

Zdroje: Unesco.org, Colombia.travel2backpackers.com. Foto 1, foto 2foto 3, foto 4-a, b, c.

Ochutnávka kolumbijské kuchyně i celé Latinské Ameriky přímo v Praze

Po více než roce se pražské náměstí Jiřího z Poděbrad opět promění v jednu velkou ukázku latinskoamerického regionu. Chutě, vůně, umění i kulturu Jižní a Střední Ameriky si návštěvníci budou moci vychutnat 25. června na trzích nazvaných Merkádo – Latinská Amerika na Jiřáku.

Letos bude možné vybírat u stánků třiceti prodejců, kteří nabídnou výhradně produkty zemí této části světa. K dostání budou různé umělecké výrobky, například originální kousky bižuterie či bytové doplňky ručně vyráběné indiánskými komunitami z Mexika a Peru. Kromě nich si budete moci zakoupit také exotické ovoce, čerstvé ryby, maso, pochutiny včetně koření nebo kávy, typickou kukuřičnou mouku a další suroviny vlastní latinskoamerické kuchyni. Chybět nebude ani jihoamerické víno.

A jelikož je Merkádo právě hlavně o dobrém jídle, můžou se návštěvníci těšit i na ochutnávku jak kolumbijské kuchyně tak specialit z jiných zemí regionu.

Pokrmy budou připravovány podle původních receptur přímo před očima návštěvníků Latinoameričany žijícími v České republice. V rámci workshopu vaření se pak budou dělat typické placky z kukuřičné mouky známé jako arepas. Představí se i vybrané restaurace s ukázkou exotických pokrmů.

Součástí akce, která začíná od desíti hodin dopoledne, oficiálně bude zahájena v 16 hodin a ukončena v 21 hodin, je i doprovodný kulturní program. Ten dokreslí tu správnou atmosféru, protože uvede hudební a taneční vystoupení latinskoamerických umělců, kteří v latino rytmu rozpohybují celé náměstí. V průběhu odpoledne čeká návštěvníky ukázka jazzu a bossa novy, kubánská salsa nebo zvuk andské flétny. Zájemci si budou moci vyzkoušet taneční kroky samby, rumby nebo salsy. Dále proběhne promítání krátkých dokumentárních filmů o Latinské Americe či výstava přibližující mexická lidová řemesla.

A pokud si někdo bude chtít trošku odpočinout, může využít některé z rozvěšených hamac, tedy tradičních ručně tkaných houpacích sítí z Kolumbie, Mexika či Brazílie.

Prvotní nápad uspořádat latinskoamerické trhy se zrodil na podzim roku 2013 pod vedením studentky Iberoamerikanistiky FFUK Martiny Kaňákové. V českém prostředí ojedinělý projekt se poprvé stal skutečností loni v květnu ve spolupráci s Městskou částí Prahy 3 a za podpory velvyslanectví Peru, Mexika, Argentiny, Brazílie a Chile. Na základě úspěchu prvního ročníku trhu byl v roce 2015 založen spolek Merkádo, jehož cílem není jen pořádat samotný trh, ale i podporovat region Latinské Ameriky a povědomí o něm.

Oficiální stránka pořadatelského spolku: www.merkadofest.cz.

Další zdroje: Foto 1, 3: Merkádo (oficiální stránka, facebook). Foto 2 – copyright: Jan Krapac.

Kolumbijští občané při cestě do zemí Schengenu nebudou již brzy potřebovat vízum

Dne 10. června Evropská komise podepsala definitivní zrušení vízové povinnosti do zemí schengenského prostoru pro kolumbijské občany, kteří budou chtít do této zóny volného pohybu cestovat. Tento významný krok v praxi znamená, že začíná finální etapa procesu, jehož cílem je umožnit Kolumbijcům pobývat na evropském území až po dobu 90 dnů, aniž by potřebovali žádat o jakýkoli typ víz.

Nyní ještě zbývá dokončit čistě formální část, kdy bude uzavřená dohoda zaslaná do signatářských zemí, ve kterých bude přeložena do jednotlivých jazyků a následně projde v každém státě schvalovacím řízením. Celý proces může trvat přibližně 4 až 6 měsíců, nicméně ihned následující den po jeho dokončení vstoupí dohoda v platnost. Podle samotného kolumbijského prezidenta, pana Juana Manuela Santose, by opatření mohlo začít platit v říjnu, nejpozději v prosinci tohoto roku.

To znamená, že na konci roku 2015 už Kolumbijci nebudou pro své cesty do Evropy (zemí Schengenu), které nepřesáhnou 90 dní, potřebovat víza. Pokud však daná osoba stráví v schengenském prostoru 90 dní, bude muset odcestovat zpět do Kolumbie a počkat, než uplyne minimálně 6 měsíců, aby se následně mohla na “Starý kontinent” bez problémů vrátit.

Celá dohoda je o něco širší, protože třeba podnikatelům dovoluje, aby svůj krátkodobý pobyt v Evropě využili pro svou práci a získávání obchodních kontaktů. Samozřejmě každá země Schengenu si ponechá vlastní podmínky pro případy, že se někdo bude chtít zdržet na jejím území delší dobu či vykonávat jinou specifickou činnost.

Dohoda platí na území 26 zemí EU, které jsou členy prostoru Schengen (a tedy i ČR), nicméně se nevztahuje na další země Schengenu, které nejsou členy EU. Kromě toho, Spojené království ani Irsko Schengenskou dohodu nepodepsali.

Každý cestovatel bude muset splnit základní požadavky, tj. mít platný pas, prokázat, že se na území Schengenu zdrží jen maximálně 90 dní (například ukáže zpáteční letenku) a že má dostatečné finanční prostředky, aby si svou cestu uhradil (případně se prokáže zvacím dopisem).

Na druhou stranu, země EU si ponechávají možnost nevpustit na své území občana Kolumbie, pokud to uznají za vhodné. Například v případě, že daná osoba figuruje na seznamu osob považovaných za hrozbu pro evropskou bezpečnost či zdraví.

Zrušení vízové povinnosti jak pro Kolumbii tak pro Peru je od počátku jednání, tj. od konce roku 2013, podporováno zejména španělskou vládou. Až vstoupí nová dohoda v platnost, víza po kolumbijských občanech už nebude požadovat celkem 61 zemí světa.

Zdroje: ElTiempo.com-1, ElTiempo.com-2, ElTiempo.com-3. Foto 1, foto 2, foto 3.

Město Cali zve na Mezinárodní festival baletu

Taneční soubory první kategorie z Evropy, Latinské Ameriky i Spojených států budou k vidění na již devátém ročníku Mezinárodního festivalu baletu. Tato významná taneční událost probíhá vždy na začátku června v Cali, tedy městě, které se v průběhu let stalo skutečným centrem tance Latinské Ameriky, a to nejen salsy. Samotný festival se společně s obdobnými festivaly na Kubě (Mezinárodní festival baletu v Havaně) a v Mexiku (Cervantino) řadí mezi nejvýznamnější taneční setkání svého druhu na celém kontinentu.

Ve dnech 7. až 14. června se tak Cali opět promění v jednu velkou ukázku moderního baletu i tance a jedinečné umělecké kreativity. Ústředním tématem letošního ročníku je radost. Proto bude zahajovací ceremoniál probíhat v rytmu akordů Deváté Beethovenovy symfonie, konkrétně jeho Ódy na radost.

Slavnostní úvodní představení na jednom z hlavních náměstí města i následné ukončení festivalu v divadle pod širým nebem los Cristales se stávají masovými akcemi s účastí i více než 15 tisíc diváků.

Ostatní vystoupení se budou odehrávat v místních divadlech v historickém centru města, ale i jinde na alternativních scénách na náměstích či v parcích. Akce tak naplňuje svůj hlavní cíl, tedy přiblížit toto taneční umění širší veřejnosti. Zároveň však i náležitě propaguje město, které je v baletních kruzích uznávané díky vysokým uměleckým kvalitám Kolumbijského institutu klasického baletu, známého pod svou zkratkou Incolballet. Soubor byl založen, stejně jako samotný festival, paní Glorií Castro.

Festival se od svého počátku vždy pyšní účastí důležitých baletních souborů i osobností. Hlavním hostem devátého ročníku je bezesporu kubánská baletka a přední tanečnice Národního baletu Kuby Viengsay Valdés, která je kritikou považována za jednu ze čtyř nejlepších současných tanečnic světa. Vystoupí již na zahajovacím ceremoniálu s ukázkou z klasického díla Carmen. V divadle jí pak diváci uvidí v Labutím jezeru, tedy v jedné z jejich nejskvostnějších interpretací.

Návštěvníci se mohou dále těšit na italský taneční soubor San Carlo di Napoli nebo tanečníky z německého Magdeburgu. Argentinka Brenda Angiel překvapí svým leteckým tangem, nizozemský soubor Samandhi Dance Company zase členy indického původu. Mexiko bude zastupovat taneční skupina Moving borders, z USA přijede Evidence Dance Company, která se zaměřuje na integraci tradičního afrického tance s moderní choreografií a mluveným slovem.

Další hosté dorazí z Uruguaye nebo Čile. Prostor samozřejmě dostanou i domácí kolumbijské baletní školy. Zmiňovaný hostitelský soubor Incolballet uvede premiéru svého představení Ritmo Ostinato, inspirovaného hudbou Pacifiku.

Nedílnou součástí festivalu je i akademický doprovodný program, v rámci kterého pohovoří například argentinský choreograf Julio Bocca nebo Roger Salas, obávaný kritik španělských novin El País. Kubánský historik Miguel Cabrera nabídne vzdělávací workshopy v různých částech města.

Letos se navíc vůbec poprvé některé ze zahraničních souborů předvedou i mimo Cali, když zavítají do Bogoty a Roldanilla, konkrétně jde o zástupce USA, Nizozemí, Itálie, Kuby a Německa.

Kompletní program naleznete na stránkách: www.festivalinternacionaldeballet.com.

Další zdroje: ElTiempo.com, NoticiasCaracol.com. Foto.

Jedinečný festival kolumbijské andské hudby

Má jen 25 tisíc obyvatel a ani mnozí Kolumbijci o něm neslyšeli, zdejší festival je však nedílnou součástí národního kulturního bohatství. Městečko Ginebra nedaleko města Cali, hlavního města kraje Údolí Caucy, se každoročně na konci května či na počátku června mění v centrum autentických andských melodií, tradic i kultury. Koná se zde totiž soutěžní Festival Mono Núňez, povinná zastávka pro hudebníky, skladatele, autory a všeobecně milovníky andských rytmů.

Tento i mezinárodně uznávaný festival se svým jménem odkazuje na hudebníka Benigna Núňeze Moyu, který z města pocházel a byl tehdejším národním hudebním symbolem. Až do jeho úmrtí v roce 1991 taky festival pravidelně zahajoval.

Letošní již 41. ročník opět do Ginebry přivede ty nejlepší kolumbijské interprety a to ve dnech 4. až 7. června. Zahajovací koncert však proběhne už 3. června v podání vítězů festivalu loňského roku.

Původně vznikl festival jako místní hudební soutěž, která však měla takový úspěch i pozitivní ohlas u široké veřejnosti, že se její organizátoři rozhodli v započatém projektu pokračovat s cílem zachovat, podpořit a rozšířit andskou hudbu. Na počátku se soutěže účastnili především amatérští milovníci andských tónů, nicméně dnes jsou to hlavně studenti a absolventi hudebních akademií země, především z kolumbijských krajů pásma And (Antioquia, Boyacá, Caldas, Risaralda, Tolima). Během čtyř dnů se na pódiích interpreti utkávají ve dvou základních kategoriích a to vokální a instrumentální. V obou kategoriích se taky soutěží o nejlepší zcela novou vlastní tvorbu.

V průběhu let se tak festival stal důležitou platformou, na které zahajuje svou uměleckou kariéru řada mladých talentů. Vítězové soutěžních kategorií pak často bývají mezi nominovanými na cenu Grammy Latino. Z dnes mezinárodně uznávaných umělců prošly scénou festivalu například María Isabel Saavedra, Sandra Esmeralda Rivera nebo Delcy Janeth Estrada.

Díky zájmu publika došlo k rozšíření původní soutěžní části a vznikl tak Festivalu na náměstí. Na této velké lidové slavnosti pod širým nebem se v rámci koncertů představují jak vítězové předešlých ročníků, tak i speciálně pozvaní hoste včetně místních symfonických orchestrů a skupin. Navíc v okolí hlavní scény probíhají doplňková folklórní a divadelní vystoupení, výstavy hudebních nástrojů a uměleckých výrobků. Najdete zde i ukázky místních gastronomických specialit.

Jako protiváha silného zastoupení akademické sféry v soutěži se zrodilo Setkání autochtonních vyjádření, tedy prostor pro tradiční umělce a skupiny vesničanů, potomků černochů a původních indiánských obyvatel. Aby se návštěvníci mohli s umělci setkat přímo, konají se na malých komorních scénách Koncerty s dialogem.

Řada účastníků festivalu pak na základě této zkušenosti založila i ve svých oblastech soutěže, setkání a festivaly podporující rozvoj nádherných andských melodií, které tvoří součást hudebního bohatství země a zachovávají místní kulturní identitu.

Oficiální stránky festivalu: funmusica.org (foto). Další zdroje: Viajala.com.co, Colombia.travel.

Kolumbie sklízí úspěch na Filmovém festivalu v Cannes

Letošní 68. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes se stal mezníkem v kolumbijské kinematografii. Přinesl totiž důležité ocenění kolumbijskému režisérovi Césaru Augustu Acevedovi, který za svůj celovečerní snímek La Tierra y la Sombra (Země a stín) získal od odborné poroty cenu Camera d’Or, udělovanou za nejlepší debut. Nezávisle na tomto hlavním úspěchu byl film oceněn také společností autorů a publikem.

Snímek, uvedený v rámci sekce Týden kritiky, vypráví příběh kolumbijského farmáře, který opustil před let svůj domů, ale nyní se vrací do rodného kraje v údolí Cauca, aby strávil poslední dny života se svým umírajícím synem. Stará se tak o něj, zatímco jeho žena a snacha pracují na poli s cukrovou třtinou.

Pocity ve filmu často předbíhají vyprávění, které postupuje jen pomalu, aby umožnilo hlavním hrdinům uvědomit si své vlastní emoce. Jedná se o poetické dílo, kdy protagonisté moc nemluví, protože vlastně žijí uzavřeni jak na daném místě, tak ve svých citech.

Samotný autor, který začal na filmu pracovat už v průběhu studií na univerzitě, chtěl dle vlastních slov ukázat, co zažívá osoba, která se vrací na dobře známé místo, které se však mezitím výrazně změnilo. Zároveň je to příběh boje za posílení vzájemných vztahů v rámci rodiny a boje proti podmanivé síle pokroku, která se snaží zničit původní prostředí.

Poté, co Acevedo převzal cenu z rukou amerického herce Johna C. Reillyho, věnoval své ocenění nejen své rodině, ale taky všem kolumbijským vesničanům. Zvláštní poděkování patřilo i jeho pracovnímu týmu a porotě v čele s francouzskou herečkou Sabine Azema.

Cílem je teď film dostatečně propagovat tak, aby ho vidělo co nejvíce lidí. Sám Acevedo se chce vrátit do Kolumbie a pokračovat v psaní nového filmu zaměřeného na dopady násilí v Kolumbii. Jak zmiňují důležité osobnosti světa filmu, zásadní přínos Aceveda spočívá v tom, že se snaží udělat filmy lidštější, vzdálit se od myšlenky, že u filmu nepotřebujeme nic prožívat ani myslet, ale pouze se bavit.

Kromě vítězného filmu se festivalu účastnily i další snímky, konkrétně Alias María a El abrazo de la serpiente (Objetí hada), a projekt El concursante (Soutěžící).

Zdroj: ElTiempo.com (foto1). Foto2.

Asocheca přivítala nového českého velvyslance v Kolumbii

Při příležitosti znovuotevření české ambasády v Kolumbii uspořádala Asociace česko-kolumbijského přátelství, Asocheca, příjemné setkání s velvyslancem České republiky, jeho paní a dalšími reprezentanty ČR, kteří nově sídlí v Bogotě.

Recepce se konala dne 13. května od 19 do 21 hodin ve známém klubu Jockey Club v hlavním kolumbijském městě a to díky milému pozvání paní Pilar Copete, čestné členky Asochecy, a jejího manžela, pana Ernesta Caveliera.

V průběhu večera se nový český velvyslanec, pan Miloš Sklenka, seznámil s členy výkonné rady Asociace v čele s paní Eliškou Krausovou.

Večerního posezení se zúčastnil také pan Jorge Alí Triana, významný kolumbijský filmový a divadelní režisér, který je dlouhodobým členem Asochecy i proto, že studoval v Praze na AMU a FAMU. Nechyběli ani další hosté, kteří udržují vřelý vztah jak s Kolumbií tak s Českou republikou.

Bogota žije hudbou a to až do začátku června

V průběhu celého května a až do 7. června si obyvatelé i návštěvníci hlavního města Kolumbie mohou vychutnat rozmanitý a nabitý hudební program. Na různých místech v Bogotě totiž probíhá festival festivalů známý pod názvem Bogota Vive la Música. Tento relativně nový hudební prostor rozezní místní divadla i parky rozmanitými tóny, melodiemi i hudebními styly a promění Bogotu v jednu velkou hudební scénu, na které se setká jak tradiční kolumbijská, tak i avantgardní a zahraniční hudba.

Celkově se akce skládá ze čtyř samostatných festivalů.

V první řadě se jedná o hudební vystoupení v divadle Teatro Jorge Eliécer Gaitán, tedy v nejemblematičtějším divadle hlavního města, kde o víkendech vystupují zástupci různých hudebních žánrů. Představí se například Katia Guerrreiro, jeden z nejdůležitějších a nejhezčích hlasů tradiční portugalské lyrické hudby fado. Kolumbijka původem z pobřeží Pacifiku, Cynthia Montaño, nabídne městské rytmy smíšené s folklórem rodné země. A nebude chybět ani flamenco díky vystoupení Diega „El Cigala“, nebo městská salsa v podání kolumbijské skupiny La 33. Vystoupí také trojnásobný král Festivalu vallenatské legendy Alfredo Gutiérrez, který svým akordeónem doprovodí Symfonický orchestr Bogoty.

Další akcí je Festival Rototom, který svým jménem odkazuje na speciální bicí hudební nástroj. Dne 16. května od 11 hodin dopoledne nepřetržitě po dobu 10 hodin si tak na své přijdou zejména milovníci reggae a ska. Tato iniciativa se vyvíjí společně s obdobnou akcí pořádanou v Evropě, původně v Itálii, nyní ve Španělsku, tj. s festivalem Rototom Sunsplash. Hlavním lákadlem letošního ročníku je skupina Alerta Kamarada, která se na hudební scéně pohybuje už 18 let. Tématicky se bude festival věnovat míru, takže se v jeho rámci odehraje také odborné fórum pro mír.

Na konci měsíce května, 30. a 31. 5., pohltí centrální park Simona Bolívara rytmy salsy. Festival Salsa do parku tak do Bogoty znovu přinese to nejlepší z národní i zahraniční scény a provede návštěvníky těmi nejdůležitějšími etapami ve vývoji tohoto hudebního a tanečního žánru. Bogotu bude zastupovat osm skupin vybraných v soutěži, které budou moci ukázat svůj talent na jednom z nejdůležitějších festivalů salsy Latinské Ameriky. Ze zahraničních hostů lze jmenovat například Maite Hontelé, původem z Nizozemí, srdcem však Kolumbijku, nominovanou na cenu Grammy Latino v roce 2014 v kategorii Nejlepší album salsy. Peruánská skupina Sabor y Control existuje již 11 let a představí salsu i vlastní tvorbu. Z Portorika pak dorazí La Sonora Ponceña, jejíž hudba mísí moderní styl, kubánské tradiční rytmy, jazz a nechybí ani improvizace.

V neposlední řadě pak dostane prostor kolumbijská tradiční hudba, konkrétně 6. a 7. června, kdy se v Parku snoubenců (Parque de los Novios) uskuteční festival Kolumbie do parku. Hudební nabídka odráží kulturu různých krajů země a představí se zde významní národní i zahraniční hosté, ale i 10 skupin, které vybrala odborná porota v soutěži. Z Čile přijede Inti-Illimani, skupina založená již v roce 1967, jejíž jméno je ztotožňováno s hudební historií latinskoamerického kontinentu. Představí se i Cimarron, nejznámější interpret žánru joropo, tedy tradiční hudby a tance východních nížin (llanos orientales). Ostrovní oblast Providencia a vliv afrokaribských rytmů bude prezentovat Elkin Robinson, kolumbijský hudebník, skladatel, producent a zvukař.

Více informací naleznete na stránkách pořádající instituce (IDARTES): www.idartes.gov.co. Prezentace letošního ročníku festivalu a hostů zde. Další: foto.

Vychutnejte si kouzelnou atmosféru městečka Mompox

Místo, kde se zastavil čas, přesně tak působí malebné městečko Mompox v kraji Bolívar v severní části Kolumbie. Nachází se totiž na ostrově odděleném od okolního světa rameny řeky Magdalény, hlavní kolumbijské vodní tepny.

Název města, známého taky jako Mompos, pochází od jména posledního indiánského náčelníka, který v regionu vládnul.

Z každého zákoutí i uličky je cítit odkaz minulosti, dějiny, nostalgii, ale i magický realismus Gabriela Garcíi Márqueze. Však byl taky tento slavný nositel Nobelovy ceny milovníkem městečka a v jedné ze svých knih, Generál ve svém labyrintu, se dokonce o jeho slavné minulosti zmiňuje.

Není divu, protože právě Mompox, založený v letech 1537 až 1540, se v období španělské kolonizace stal strategickým bodem a důležitým obchodním centrem. Právě jeho poloha na velké splavné řece mezi Karibským pobřežím a centrální částí původního království a přitom daleko od útoků pirátů, kteří se rozmohli v Karibiku, byla hlavním faktorem zdejšího rozvoje. Zatímco se tak v Kartageně na pobřeží stavěly vojenské objekty a opevnění, v Mompoxu rozkvétala klasická a náboženská architektura sevilského stylu.

Původní indiáni však byli za španělské nadvlády vyhubeni nebo vzati do otroctví, aby se podíleli na výstavbě církevních staveb. Později se Mompox stává jedním z center inkvizice na území Kolumbie. I díky tomuto násilí se zrodilo odbojové hnutí a Mompox se do dějin zapisuje jako první místo v rámci současné Kolumbie, které vyhlásilo absolutní nezávislost na Španělsku.

Další historicky významné období je spjato s osvoboditelem Simónem Bolívarem, který zahájil svou osvobozeneckou kampaň právě z Mompoxu a který ocenil podporu místních dnes již slavnou větou: «Jestli Caracasu vděčím za život, Mompoxu vděčím za slávu».

V současné době městečko láká k návštěvě zejména svou krásnou klasicistní architekturou. Již v roce 1959 byl Mompox prohlášen Národní památkou, v roce 1995 pak bylo historické centrum města zapsáno Unescem na seznam kulturního dědictví lidstva.

Při procházkách dlážděnými ulicemi si můžete užívat fasád a portálů koloniálních domů, poznat Kulturní dům i Muzeum zlata či náboženského umění. Mompox se pyšní taky největším počtem kostelů na metr čtvereční v Kolumbii. Celkově jich zde najdete sedm, z nichž asi nejoblíbenější je kostel sv. Barbory, který uchvacuje jak svou architekturou, tak svou polohou na břehu řeky.

Tím pravým suvenýrem, který byste si při prohlídce města měli pořídit, je nějaký zlatý či stříbrný šperk vyrobený uměleckou technikou zvanou filigrán. Zdejší umělci totiž vytváří nádherné klenoty splétáním tenkých zlatých, či dnes již častěji stříbrných, drátků. Tradiční řemeslo souvisí s faktem, že se v Mompoxu hojně obchodovalo se zlatem. Můžete zde tak najít ty nejlepší klenotníky oboru uznávané i na mezinárodní úrovni, případně navštívit ukázkové dílny a dozvědět se více o celém výrobním procesu.

Věřící se pak do Mompoxu sjíždějí hlavně v době Svatého týdne, tedy Velikonoc, kdy zde probíhá řada náboženských akcí, procesí a mší. Světově proslulé průvody chodí vždy dva kroky vpřed a jeden vzad a udivují koordinací a rytmem pohybu jednotlivých účastníků.

Vynechat nelze ani místní kuchyni, jejímž základem jsou sladkovodní ryby, ale také sladkosti. Gastronomickou specialitou je limetková cukrovinka a tzv. casabe, pečivo vyráběné z mouky z juky a kokosu. Známé jsou také místní uzené klobásy nebo zvláštní druh sýru.

Navzdory značné snaze podpořit místní turistický ruch, zejména přístupové cesty stále tvoří hlavní překážku masového turismu. K dispozici jsou pouze pozemní, často neasfaltované cesty, případně cesta lodí. Samotný příjezd na místo se tak stává nezapomenutelným zážitkem a doslova expedicí. Nejznámější cesta vede z pobřežní Kartageny a vzdálenost 248 km překonáte za přibližně osm hodin.

Co je však zničující v tomto okouzlujícím místě je vedro. Průměrná roční teplota se i díky nadmořské výšce pouhých 33 metrů pohybuje kolem 31 stupňů Celsia. Na druhou stranu, vybízí tak k odpočinku, ideálně někde v houpací síti (hamaca) ve stínu stromů.

Zdroje: Colombia.travel, PrimeraFuente.com.ar, RutaCol.com, ColombiaLibre.org. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4, foto 5.