Vůbec poprvé za více než 350 let své existence se nejdůležitější svátky regionu Chocó, který se rozprostírá na severozápadě Kolumbie kolem pobřeží Pacifiku, konají digitální formou. V tradičním termínu, tedy od 20. září do 4. října, se milovníci afrických rytmů tentokrát nesejdou přímo v ulicích městečka Quibdó, hlavního města kraje Chocó, ale mohou se oslav známých jako Fiestas de San Pacho zúčastnit ze svých domovů. Sváteční program je k vidění na sociálních sítích nadace Františkánské svátky města Quibdó (fundación Fiestas Franciscanas de Quibdó), která má už šestým rokem pořádání slavností na starosti.
Pro všechny je to zcela nová skutečnost, zejména pak pro obyvatele 12 čtvrtí města, kde se slavnosti každoročně odehrávaly. Historie těchto svátků se začala psát před 372 lety, kdy františkánský bratr Matías Abad přišel do města s obrázkem Františka z Assisi. Svátek tak mísí náboženské prvky s kulturním odkazem černošského obyvatelstva tohoto regionu, ale také témata sociálního a politického života, je jakýmsi symbolickým prostorem, symbolem kulturní identity místních. Vztah mezi náboženstvím a afro kulturou přitom vychází z afroamerického kultu santería, tedy víry vzniklé v oblastech osidlovaných západoafrickými otroky a kolonizovaných katolickými mocnostmi (toto náboženství právě mísí katolicismus s kulty afrického etnika Yoruba). Z velké části staví na žádostech o laskavosti, tedy například, dám ti toto, když mi vyléčíš dítě.
Běžně se tak v průběhu slavností každé ráno konají františkánské mše. V letošních podmínkách probíhají mše v katedrále města Quibdó, ale přítomni jsou jen kněží a hudební doprovod.
Náboženské ceremonie jsou vysílány živě, aby se zájemci mohli zapojit do oslav aspoň ze svých domovů. Odpoledne pak obvykle dostává slovo zejména tanec a divadlo jako osvobozující prvky, které připomínají události každodenního útlaku a diskriminace, kterým africká populace historicky čelila.
Alegorické průvody v ulicích vždy reflektují aktuální témata, jak ta týkající se místní reality, tak ta vycházející z mezinárodní situace. V průvodech se objevují různé masky a převleky, které vypráví příběhy rozličného zaměření, mimo jiné, hovoří o kraji Chocó, jeho tradicích, lidech, hudbě, kultuře a dokonce i místních řekách. Obyvatelé Quibdó pak obvykle komentují celé dění, smějí se tomu, se se děje světu, ale i jim samotným.
Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci si zájemci mohou letos připomenout to nejlepší z uplynulých ročníků oslav na základě fotografií a videí. Pořádající instituce například vyzvala veřejnost, aby zveřejnila fotografie svých nejoblíbenějších převleků z posledních let. Každý ročník mívá většinou konkrétní zaměření, dané téma. V roce 2019 jím třeba byla řeka Atrato jako zdroj života. Kostýmy tak odrážely témata jako území, nenechat umřít řeku, nelegální těžba, tradiční rybolov, pokrok, který řeka kraji Chocó přinesla. O rok dříve se svátky zaměřily na pradávné tradice, takže kostýmy vyzdvihovaly práci místních klenotníků a umělců.
Probíhají také virtuální debaty se znalci těchto oslav, které byly v roce 2012 zapsány na seznam nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco. Ostatně organizátoři, aniž by tušili, co se letos stane, začali už od loňského roku připravovat příspěvky o oslavách v digitální podobě. Vznikly tak ukázky toho, jak se vyrábí jednotlivé masky, videa z přehlídek, veselic, příspěvky o tom, co se děje ve čtvrtích města před, v průběhu i po hlavních oslavách. Veškerá tato tvorba je navíc doplněna propracovanými literárními texty.
Nedílnou součástí celých slavností je samozřejmě hudba, která spojuje tradiční rytmy kolumbijského Pacifiku (jako je currulao, aguabajo, arrullos), ale také Atlantiku, protože kraj Chocó má jako jediný v zemi přístup k oběma oceánům. Podle slov ředitele skupiny Banda San Francisco de Asís, která se stará o hudební doprovod těchto svátků, připomíná oslava vždy ten nejorganizovanější nepořádek, který existuje. Upozorňuje tím na to, že ve zbytku Kolumbie převládá jiné vnímání času a forem, jiný koncept organizace. Pro afrokolumbijskou kulturu například hraje hlavní roli ve společenské organizaci široká rodina. A právě ve svátcích San Pacho se odráží tato filozofie sdílení a komunity, kdy místní každému příchozímu, bez ohledu na to, odkud pochází a jaké má politické smýšlení, otevřou dveře a nabídnou mu pohoštění. Současné dodržování sociálního odstupu tak dopadá na zdejší obyvatele o to silněji.
Více informací a zajímavá videa z oslav Fiestas de San Pacho naleznete na facebookové stránce svátků zde.
Zdroje: ElTiempo.com, RevistaArcadia.com. Foto 1, foto 2, foto 3.
Jan Amos Komenský (Uherský Brod, 1592-Amsterdam, 1670) bezpochyby patří k hlavním osobnostem v oblasti vzdělání. Tento teolog, filozof a pedagog, narozený na území dnešní České republiky, zemřel před 350 lety. Národní pedagogická univerzita v Bogotě si připomíná jeho odkaz po celý tento rok a pořádá při této příležitosti různé akce a semináře. Jedním z nich je i 14. ročník Doktorské výuky v oblasti vzdělání a pedagogiky nazvaný Komenský 350 let poté, kterou zaštiťují profesoři Maximiliano Prada Dussán a David Rubio Gaviria.
Již od prvního srpna probíhá jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu poezie v Medellínu, v rámci kterého se do 10. října, tedy v průběhu 70 dní, představí na 200 pozvaných umělců. Jedná se o opravdu velkolepé setkání světa poezie, při kterém nechybí ani laureáti Pulitzerovy ceny jako Paul Muldoon nebo Charles Simic, držitel ceny Premio Cervantes Joan Margarit nebo ceny Princesa de Asturias de las Letras Adam Zagajewski. Vzhledem k přetrvávající situaci spojené s pandemií nového typu koronaviru probíhá festival virtuálně. Díky tomuto formátu mohou milovníci poezie z celého světa poznat tvorbu hostů pocházejících ze 103 zemí, a to včetně České republiky.
Program festivalu nabízí individuální i kolektivní četbu básní, rozhovory a debaty vybraných hostů, koncerty, ale také kurzy a workshopy, kterých se vůbec poprvé mohou na dálku zúčastnit lidé z různých koutů světa. Digitální platforma s kapacitou půl miliónu diváků nabízí možnost virtuální interakce přímo s umělci. Zároveň se pořádá také 24. ročník školy poezie s přístupem zdarma. Mezi vyučujícími se objeví například Rocio Cerón z Mexika, Rómulo Bustos z Kolumbie nebo Luis Filipe Sarmento z Portugalska. Pořádání festivalu přitom představuje symbol lidské naděje a jasný důkaz kreativní síly básnického jazyka, který živí a doprovází lidskou duši v těchto náročných časech pandemie, nukleárních hrozeb, válek, materiální bídy, nenávisti i beznaděje.
V prosinci letošního roku si Kolumbie připomene 100 let od narození jednoho ze svých nejvýznamnějších umělců, kterým je Enrique Grau. Již v průběhu roku se však pořádala a pořádá řada vzpomínkových akcí na jeho počest.
Enrique Grau se sice narodil 18. prosince 1920 v hlavním městě Panamy, národnost měl ale kolumbijskou. Pár dní po porodu se také rodina přemístila do Kartageny na pobřeží Karibiku, kde žili do okamžiku, než emigrovali do New Yorku. Enrique byl především samouk, inspirovaný velkými mistry jako El Greco či Rembrandt, kdy kopíroval jejich díla, ale také maloval portréty filmových hvězd, rodiny a těch nejbližších. Díky těmto dílům obdržel ocenění v nově vytvořeném Národním salónu umělců Kolumbie, které mu přineslo stipendium pro studium v zahraničí. Grau si vybral New York, kde studoval na Art Students League a později, v roce 1956, odcestoval do Itálie, kde se naučil nové techniky v umělecké akademii ve Florencii. Následně se vrátil do Kolumbie. V této zemi také 1. dubna 2004 ve věku 83 let zemřel.
V posledních letech se věnoval, mimo jiné, výzkumu tropické fauny a flóry, která se odráží v jeho cyklu Malá cesta barona Von Humboldta, kde se objevují figury amazónských ropuch, tropických hadů či hmyzu. Enrique Grau za svůj život uspořádal 80 individuálních výstav a účastnil se na 190 výstav kolektivních.
Národní muzeum Kolumbie přináší virtuální prohlídku exponátů z jedinečného národního parku, který patří k hlavním pokladům země. Jedná se o oblast Chiribiquete, která je běžně dostupná jen pro pár vyvolených jako jsou experti, archeologové, antropologové či biologové se speciálními povoleními. Navíc je potřeba absolvovat přibližně hodinový let do městečka San José del Guaviare a následně se vydat na cestu po řekách a cestičkách v těžko přístupném terénu, která zabere spoustu dalších hodin. Carlos Castaňo-Uribe, který tento úchvatný region objevil, nazval místo Sixtínskou kaplí Ameriky.
V průběhu téměř celého července žije Kolumbie poezií. Navzdory pandemii a přísným hygienickým opatřením se totiž koná Mezinárodní festival poezie Bogoty, který začal již 5. července a vrcholí hlavním programem ve dnech 20. až 30. července. Už 28. ročník této kulturní akce přinesl recitály, besedy, workshopy zaměřené na překlady básnické tvorby i ty věnované dětem, ale také koncerty. Všechny akce, které se z velké části věnují právě iberoamerické poezii a v posledních ročnících také obecněji básním napsaným v románských jazycích, probíhají virtuálně a vysílají se přes sociální sítě festivalu.
Letošní oslavy 20. července, kdy si Kolumbie připomíná 210. výročí událostí, které vyústily ve vyhlášení nezávislosti země, se ponesou v duchu epidemiologických omezení v důsledku pandemie nového koronaviru. I když by na státních budovách a z oken i balkónů po celé zemi měla opět zavlát kolumbijská vlajka, zbytek programu musel být kvůli současné karanténě upraven. Místo tradičních vojenských přehlídek, které každoročně procházely ulicemi velkých kolumbijských měst a kterých se účastnily tisíce lidí, je tentokrát připraven alternativní program vysílaný prostřednictvím digitálních platforem. Oslavovat tak Kolumbijci budou z domovů virtuálně.
Jednotliví umělci se přitom představí z různých emblematických kulturních míst v zemi, včetně divadel Teatro Colón v Bogotě či Teatro Adolfo Mejía v Kartageně. Koncert pak mohou zájemci shlédnout přes facebook nebo youtube kanál Ministerstva kultury. Probíhají také koncerty na pomoc nejvíce zasaženým jedincům současnou pandemií. Právě 20. července o půl deváté večer odvysílá televizní kanál Caracol takovýto koncert nazvaný Kolumbie pečuje o Kolumbii, ve kterém vystoupí například Diego Torres, Carlos Baute, Ana Torroja, Alex Ubago, ale také nejuznávanější komikové země jako je Don Jediondo, Antonio Sanint či Lokillo.
Skupina kreolů v čele s bratry Moralesovými proto zamířila do domu španělského obchodníka jménem José González Llorente, aby ho poprosili o zapůjčení vázy pro zmíněný banket. Llorente prosbu slušně odmítl a kreolové tak ještě na základě dalších provokací podnítili protest všech možných skupin obyvatelstva na náměstí proti španělské elitě. Místokrál nakonec neměl jinou možnost než přistoupit na sestavení nového shromáždění, které ještě v noci na 21. července sepsalo listinu nezávislosti. Dokument ale stále aspoň teoreticky uznával autoritu španělského krále. Po řadě sporů mezi jednotlivými provinciemi v rámci dnešní Kolumbie a tažení Španělů za znovudobytí území bylo španělské vojsko definitivně poraženo dne 7. srpna 1819 v bitvě u Boyacá. V roce 1821 pak vznikla Kolumbijská republika jako národ nezrušitelně svobodný a nezávislý na španělské monarchii.
Navzdory prodloužené karanténě startuje dne 16. července Festival nezávislého filmu Bogoty, označovaný jako IndieBo. Až do 26. července si zájemci budou moci vychutnat to nejlepší z nezávislé filmové produkce jak domácí, tak zahraniční scény, a to prostřednictvím moderních technologií.
Ve speciální sekci letošní ročník festivalu vzdává poctu legendárnímu anglickému režisérovi jménem Julien Temple. Nechybí ani zajímavá nabídka zahraniční tvorby, jedinečné dokumentární filmy v rámci sekce Otevřená okna nebo animované příběhy určené pro děti v sekci Indiekids.
Navzdory těžké situaci, se kterou se kolumbijská divadla v současné době koronavirové krize potýkají, se od 26. června uskuteční tentokrát virtuální ročník alternativního divadelního festivalu. Tato akce se pravidelně koná každé dva roky v dubnu a i letos byla naplánovaná na dny 3. až 12. dubna. Patnáctý ročník festivalu známého pod svou zkratkou Festa se ale nakonec konat kvůli opatřením v době pandemie nemohl. Organizátoři původně přemýšleli o tom, že by festival zrušili úplně, ale samotní účastníci festivalu je přesvědčili, že rádi nazkouší a natočí ve vysoké kvalitě svá díla, aby se akce mohla konat aspoň na dálku.
A i když je divadlo živým vystoupením, které by neexistovala bez publika, neuspořádat nic nebyla pro organizátory akce alternativa. Festival již 30 let doprovází, zviditelňuje a podporuje národní dramatickou tvorbu, zve široké publikum k obraně života, míru, kultury a vytváří prostor pro reflexi ohledně důležitosti umění a jeho vlivu v různých sociálních prostředích. Akce zároveň pomáhá ukázat talent lokálních umělců nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni.
Městečku Paipa se přezdívá hlavní turistické město kraje Boyacá a od Bogoty je vzdálené přibližně 180 kilometrů severovýchodním směrem. Celoročně láká návštěvníky zejména díky příjemnému, spíš chladnějšímu podnebí a zdejším termálním koupelím. Zájemci si mohou také připomenout část kolumbijské historie, protože právě u městečka se v červenci 1819 odehrála bitva známá jako Batalla del Pantano de Vargas, která patří k mezníkům v bojích za nezávislost. V době přetrvávající národní karantény, kdy je omezen vnitrostátní pohyb a hranice země zůstávají nadále uzavřené, se městečko Paipa rozhodlo uspořádat svůj tradiční festival aspoň virtuálně.
Z gastronomických dobrot budou představeny almojábanas, tedy typ pečiva z těsta z kukuřičné mouky, do kterého se přidává měkký sýr, ale také další pečivo, tzv. amasijos, vyráběné za použití místního sýru queso paipa. Ti, kteří se nacházejí přímo v městečku, pak nebudou ochuzeni ani o degustaci, protože jim tyto pochoutky budou doručeny přímo domů. Součástí festivalu je také premiéra dokumentu místního rodáka Carlose Ramóna Rojase právě o již zmíněných almojábanas, ale také akademické besedy a konference, například o uměleckých výrobcích této oblasti, mezinárodních trendech ve světě módy, ale také o chovu ovcí.