Květen tradičně patří kultuře potomků afrických otroků na kolumbijském území. Dne 21. května 1851 byl totiž podepsán dekret, který definitivně ukončil otroctví v zemi. Místní Ministerstvo kultury proto i letos připravilo zajímavý program, který má navzdory probíhající pandemii koronaviru a neutichajícím sociálním protestům připomenout odkaz potomků Afričanů v Kolumbii, jejich tradice, zvyky, ale také historii, boje za svá práva, aktuální problémy a realitu, ve které dnes tyto komunity žijí. Akce mají poukázat i na přínos afrokolumbijské populace při utváření kolumbijského národa a podpořit ocenění kulturní rozmanitosti země.
Vzhledem k situaci se tak jako loni kulturní nabídka přesunula do digitálního a rádiového prostoru. Nechybí hudba, audiovizuální umění, poezie ani tanec. Spuštěn bude také program Rok svobody v souvislosti s uplynutím 170 let od již dříve zmíněného zrušení otroctví. Odstartuje právě v pátek 21. května hudebním vystoupením přenášeným přes sociální sítě i televizí. Skupina Palenquera Monasita Ri Palenge zazpívá národní hymnu v jazyce komunity palenqueros. A soubor Opera Maafá, spadající pod hudební školu univerzity Univalle, zahraje volnou verzi o cestě, kterou popisuje známý afrokolumbijský spisovatel Manuel Zapata Olivella ve svém nejslavnějším románu Changó, El gran putas. Významný jayzkovědný institut Caro y Cuervo pak v pátek 21. května pořádá čtenářský klub nazvaný Tři afrokolumbijští básníci, kterými jsou Jorge Artel, Calendario Obeso a právě Manuel Zapata Olivella.
Na sociálních sítích dostanou prostor audiovizuální a zvukové práce, platforma Retina Latina pak nabídne speciální filmový program. Prvním z uvedených snímků je dokument Matachindé z roku 2014, který vypráví o vesničce Juntas de Yurumanguí v kraji Chocó. Právě tam se každoročně slaví velikonoční svatý týden daleko od náboženských autorit a tedy netradičně, s autonomií v náboženských praktikách. Divadlo Teatro Colón přináší na konci měsíce rappový koncert na oslavu 10 let existence hudební skupiny Kombilesa Mi, která spojuje městský rap s tradičními africkými rytmy a jazykem komunity palenqueros. K afro komunitám v zemi neodmyslitelně patří také tanec. Dne 28. května bude zahájen vzdělávací kurz s etnoedukativním zaměřením, určený pro kraje s největší přítomností afrokolumbijských komunit. Jedná se o kraje Údolí Caucy, Caquetá, Nariňo, Guaviare a Bolívar.
Na speciální kulturní slavnosti pak pozývají všechny zájemce obyvatelé vesničky San Basilio de Palenque. Právě tam, na úpatí pohoří Montes de María v kraji Bolívar na severu země, můžete poznat jedinečnou kulturu a tradice potomků původních afrických otroků. Ostaně výraz palenque původně označoval opevněné komunity založené uprchlými otroky v průběhu 16. a 17. století. Otroci v tamějších pralesích a mokřadech našli ideální útočiště před svými pronásledovateli. Dodnes se zachovalo pouze San Basilio, představující první svobodné městečko v Latinské Americe. Místo bylo dlouho izolované, proto nyní podává o to lepší svědectví o africkém kulturním bohatství na kontinentu. Tento kulturní prostor dokonce tvoří součást nehmotného dědictví lidstva pod záštitou Unesco.
V rámci slavností mohou návštěvníci poznat pradávné tradice a zvyky, typická jídla a sladkosti, kulturní vyjádření, umělecké předměty, afro doplňky, ale třeba také tradiční medicínu, afro účesy, copánky a další symboly krásy. Již před pár měsíci navíc místní zahájili strategii nazvanou Objev Palenque, kdy se zaměřili na propagaci své kultury i digitální formou. V pátek 21. května se na Youtube bude v přímém přenosu vařit, o týden později se zájemci mohou naučit zaplétat copánky a následující den se zapojit do debaty o etnickém a komunitárním cestovním ruchu v oblasti. Účast na těchto akcích je zdarma, jen je potřeba se předem zaregistrovat (zde).
Organizátoři připomínkových akcí zároveň vyzývají státní i nevládní organizace a instituce, ale také širokou veřejnost, aby se zapojili do spoluvytváření těchto prostorů pro reflexi a debaty o přínosu Afrokolumbijců. Oficiálně byla kulturní rozmanitost v Kolumbii uznána v rámci současné Ústavy, která vstoupila v platnost v roce 1991. Od roku 2001 se pravidelně slaví Národní den afrokolumbijské populace a od roku 2011 i měsíc afrického dědictví.
Zdroje: MundoNoticias.com.co, ElUniversal.com.co. Foto 1, foto 2, foto 3.
Přímočarost a ostrovtip. Eliška Krausová-Chaves konkuruje osobitým stylem humoru, vypravěčským talentem i životním nadhledem svým slavným bratrům.
Eliška Krausová-Chaves (4. 5. 1946) je profesorkou francouzštiny na univerzitě v Bogotě. Narodila se v Praze, na Univerzitě Karlově se věnovala francouzštině, po čtvrtém ročníku odjela do Kolumbie studovat lingvistiku a latinskoamerickou literaturu. Zde ji zastihla okupace Československa a ona se rozhodla v Jižní Americe zůstat. V roce 1970 se provdala za Ignacia Chavese, profesora literatury, který později řídil významný španělský institut Caro y Cuervo. Od roku 1983 je profesorkou francouzštiny na Národní pedagogické univerzitě v Bogotě, po čtvrtstoletí tam byla navíc děkankou pro mezinárodní vztahy. V roce 2009 založila krajanský Spolek přátel České republiky v Bogotě – ASOČHECA. O pět let později obdržela ocenění Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
Knihovna Václava Havla připravila na dny 11. a 12. května virtuální konferenci o «jiné Evropě» v rámci projektu Evropské dialogy Václava Havla. Jedná se o mezinárodní iniciativu, jež si klade za cíl otevřít a vést diskusi o tématech určujících směřování současné Evropy s přihlédnutím k evropskému duchovnímu odkazu Václava Havla. Hlavním inspiračním zdrojem tohoto projektu je esej Václava Havla Moc bezmocných. Evropské dialogy Václava Havla více než jiné projekty obdobného zaměření hodlají nabídnout «bezmocným» prostor k vyjádření a tedy k posílení jejich pozice v rámci Evropy.
Projekt je plánován jako dlouhodobý a zahrne spolupráci s dalšími organizacemi v různých evropských městech. Jednotlivá setkání probíhající formou konference jsou určena především středoškolským a vyskoškolským studentům, stejně jako ostatním zájemcům o evropskou problematiku z řad odborné i široké veřejnosti.
Velvyslanectví České republiky v Kolumbii oznámilo, že od 3. května 2021 je možné uhradit konzulární a vízové poplatky nově také platební kartou (debetní či kreditní). Akceptována je většina běžných platebních karet, například Visa či Mastercard. Jedinou výjimku tvoří karty American Express, které k úhradě použít nelze. Zůstává možnost platit poplatky v hotovosti a to v kolumbijských pesos nebo amerických dolarech.
Paní velvyslankyně také poznala kulturní ikony města jako je divadlo Teatro Santander či kulturní instituce Casa de Cultura a Centro Cultural del Oriente Colombiano. Ohromila ji dále přírodní oblast Páramo de Santurbán. Ostatně sama požádala o prohlídku tohoto jedinečného ekosytému, který označila za „vodní zdroj pro přežití více než 2,2 miliónů lidí, kteří obývají různá městečka kraje Santander.“
Vy jste absolventkou Filozofické fakulty jedné z nejstarších a nejprestižnějších vysokých škol ve střední a východní Evropě: Univerzity Karlovy. Co mohou očekávat studenti našeho města od dohod s Vaší zemí v oblasti vzdělání? „Víme, že Bucaramanga je také velmi akademicky orientované město, proto mohou mladí lidé očekávat velkou podporu našich univerzit s ohledem na stipendia a výzkum. Budeme pracovat jak ve vzdělávací, tak technologické oblasti. Jakmile přejde pandemie, bude možné specifikovat aktivity, které více propojí naše země a umožní obyvatelům kraje Santander využít výhod těchto dohod, stejně jako vést důležitá kulturní vyjádření, jak v mé zemi, tak tady.“
V tomto duchu radnice města uskutečnila veké investice do cyklostezek. Nicméně nedostatek občanské kultury a v jiných případech i špatný plán těchto úseků zamezili rozvoji dané iniciativy. Co se můžeme naučit my obyvatelé Bucaramangy ze zkušeností získaných v České republice? „Trvám na tom říct obyvatelům inteligentních měst, že ulice by měly být příjemnými místy, že je nutné přijmout jiné způsoby dopravy, které neznečistí vzduch. Infrastruktura pro cyklisty je určitým symbolem k udržitelné mobilitě a lepší kvalitě života pro všechny; ale toto nefunguje, pokud obyvatel nerozumí hodnotě těchto úseků. Moje výzva tak směřuje k respektování těchto prostorů.“
Jméno: Kateřina Lukešová
Duben je měsícem španělského jazyka. Konkrétně 23. dubna si od roku 2010 Organizace spojených národů a hispánský svět oficiálně tento jazyk připomínají. Toto datum totiž odpovídá dnu úmrtí jednoho z nejznámějších španělských spisovatelů Miguela de Cervantese, autora románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. V kulturních a jazykových institucích různých zemí se tak pořádají rozličné akce s literární a jazykovou tématikou.
Španělština je jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě. Podle údajů Institutu Cervantes z letošního roku má španělštinu jako rodný jazyk 472 miliónů lidí, což z ní dělá druhý nejčastější mateřský jazyk, hned po mandarínské čínštině. Písmenko «ñ» se přitom nachází ve více než 17700 španělských slovech. I přesto se v digitální éře potýká s problémy. Na počátku devadesátých let minulého století chtěly dokonce některé evropské státy prosadit prodej klávesnic bez tohoto písmena. Tato iniciativa však byla kategoricky odmítnuta řadou politiků i intelektuálů, včetně známého kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze.
Pandemie v Kolumbii pokračuje i v dubnu. Situace se navíc v řadě míst země zhoršuje, nařízení se opět mnohde zpřísňují a kulturní život je tak v celé zemi značně omezen. Ani tyto podmínky však nezabránily vyhlášení roku 2021 za Rok Botera, tedy rok věnovaný jedinečnému talentu a umění mistra Fernanda Botera. Tento, podle mnohých, nejdůležitější malíř a sochař v historii Kolumbie pochází z kraje Antioquia. A právě v Medellínu, hlavním městě tohoto kraje, vzdává od dubna kulturní a umělecká agenda města poctu Boterovu dílu.
Program dále zahrnuje velké zrestaurování robustních a výrazných soch mistra, které se nachází na různých veřejných místech města, zejména však na Náměstí Botera a v Parku San Antonio. Cílem je restaurační práce pojmout jako školu, učebnu, kde lidé uvidí, jak práce pokračují. Některá díla mají přitom velmi hluboký význam. Například socha nazvaná Pedrito Botero je poctou vlastnímu synovi umělce, který v pouhých čtyřech letech zahynul při nehodě v Madridu. Tato událost Botera silně zasáhla a ovlivňuje ho doteď. V prvním roce po tomto neštěstí se ve svých malbách dokonce zaměřil čistě jen na ztvárnění svého syna.
Následně odcestoval do Evropy, kde krátce studoval na uměleckých akademiích v Madridu či Florencii, pobýval také v Barceloně či Paříži. Vzdělával se však převážně jako samouk. Cesty ho pak zavedly i do Mexika, New Yorku a Washingtonu. Po návratu do rodné země získal další ocenění a jeho umělecký styl se ustálil. Začal se zajímat také o sochařství, kterému se od roku 1975 věnoval naplno. V 90. letech mohli jeho díla obdivovat návštěvníci obrovských výstav v Paříži, New Yorku, Buenos Aires či Madridu.
Po deseti letech přichází dobrá zpráva pro milovníky přírody. Oblast, která patří k těm největším turistickým atrakcím kraje Norte de Santander na severovýchodě Kolumbie, je od konce března po dlouhé době opět přístupná návštěvníkům. Přírodní park Los Estoraques byl zavřený od října roku 2010 kvůli právním sporům i geologickým trhlinám. Díky snahám instituce Národní přírodní parky Kolumbie se podařilo získat pozemky přírodní rezervace, která se tak rozšířila o 391,3 hektarů na současných 1052,3 hektarů.
Na konci března zemřel Antonio Caro, pionýr konceptuálního umění a jeden z nejvýznamnějších umělců Kolumbie. Sám umělec říkával, že za svůj úspěch vděčí jak náhodě, tak svému vrozenému novinářskému čichu. Uměl velmi dobře číst situace v zemi, rozuměl tomu, jak politika a ekonomika ovlivňují životy Kolumbijců. Byl si zároveň vědomý významu boje za práva indiánských komunit pro historii Kolumbie a také se snažil chránit přírodní bohatství země, kdy upozorňoval na rostoucí zájem o těžbu nerostných zdrojů.
Jeho první dílo, vytvořené ze soli, bylo představené na výstavě v roce 1971 a patřilo k prvním svého typu v Kolumbii. Jednalo se o sochu hlavy bývalého presidenta Carlose Llerase Restrepa, uloženou ve skleněné nádobě, kterou v den inaugurace naplnil vodou. Dílo se tak rozpustilo a s ním i autorita a inteligence bývalé hlavy státu.