Nachází se pouze pár kroků od bogotského Bolívarova náměstí, tedy v samém centru kolumbijského hlavního města, a je téměř povinnou zastávkou nejen pro řadu místních, ale také pro zahraniční turisty. Podnik známý jako La Puerta Falsa (tedy Falešné dveře) letos oslaví své dvousté narozeniny a je tak vůbec nejstarší restaurací celé země. Samotná budova existuje již od roku 1600 a od té doby, co se místo stalo malou, ale útulnou restaurací, proběhla pouze jedna jediná přestavba. Během ní bylo postaveno dřevěné mezipatro.
Povídá se, že podnik vznikl z hádky mezi jednou ženou a farářem katedrály, která vévodí hlavnímu náměstí Bogoty. Ve dnech příprav oslavy náboženského svátku Panenky Carmen v červenci roku 1816 církev jako obvykle svolala občany, aby pomohli s výzdobou, výrobou svící i oděvů. Nicméně ona žena dostala jen nějaký podřadný úkol, který se již v pamětech nedochoval, a tak se rozhodla, že aspoň pohostí některé ze spoluobčanů. Kněze to však pobouřilo nejen proto, že mu o poskytování občerstvení nikdo neřekl, ale také proto, že občerstvení nebylo k dispozici pro všechny pomocníky.
Ženu stížnosti faráře urazily a tak přesvědčila svého manžela, aby si u katedrály otevřeli svůj vlastní podnik, který skutečně zahájil provoz dne 16. července, tedy v den oslav Panenky Carmen. A to nejen jako znak rebélie, ale také z praktických důvodů, aby nakrmili hladové věřící vycházející ze mše.
Náměstí totiž sloužilo především pro pořádání trhů a v jeho okolí se prodával tak akorát fermentovaný kukuřičný nápoj zvaný chicha. Nový podnik se na počátku proslavil tím, že přilákal děti nabídkou sladkostí. Pro dospělé se pak připravovala především tzv. aguapanela, tedy horký nápoj z hnědého cukru rozpuštěného ve vodě. Kolem roku 1870 restaurace začala podávat také další nedílnou součást menu – horkou čokoládu, kolem roku 1900 přibyla i jedna z hlavních současných specialit restaurace – tamales. Původně se podávaly ty pravé bogotské tedy připravené ze směsi kukuřice s klobásou, kuřecím, hovězím i vepřovým masem a špekem, zabalené v listech místních rostlin (chisgua, alpayaca, apod).
Později však tyto rostliny začaly být chráněny a pro tamales se začaly používat listy banánovníku. Tehdejší majitelka se proto rozhodla, že když se mění obal, změní i samotný obsah a tak smíchala kukuřici s rýží, přidala sušený hrách, mrkev, špek a kuřecí maso a pojmenovala nový recept jako tamal z Puerta Falsa.
Jméno podniku dali věřící, kteří se po mši přicházeli občerstvit. Začali se totiž o bezejmenné restauraci zmiňovat jako o místu, které stojí naproti bočnímu přístupu do katedrály a tomu se v círekvní architektuře říká „falešné dveře“. A ačkoli jsou teď tyto dveře zazděné, tak se označení pro podnik vžilo natolik, že se zachovalo dodnes.
V současné době podnik řídí už sedmá generace jedné rodiny, která po pokoleních uchovává recepty na typické místní delikatesy. K nim tedy patří zmíněné tamales, kterých se prodá denně i více než 400, aguapanela a horká čokoláda, která je podávána s trojúhelníkem sýra, pečivem a pečivem ze sýrového těsta zvaným almojábana. Bogotským zvykem, nad kterým řada turistů nevěřícně kroutí hlavou, je si sýr do horké čokolády nalámat a následně ho jíst lžičkou. Již při vstupu všechny kolemjdoucí láká vitrína plná typických sladkých pokušení jako jsou kokosové placičky zvané cocadas nebo třeba fíky s karamelovou hmotou arequipe. Téměř vše, co je v podniku k dostání, pochází z domácí výroby.
Samotný prostor je maličký, ale i přesto má kapacitu až 47 lidí. Ve spodní části je zeď opatřená velkým zrcadlem, aby se hosté necítili příliš stísněně. V restauraci nehraje žádná hudba a tak jsou slyšet zejména objednávky zákazníků.
Každopádně starat se o takovou restauraci nebylo vždy snadné. Například současný majitel se se svými sourozenci po smrti matky museli vypořádat s tím, že řada zaměstnanců podala výpověď a ti noví neuměli jídla připravit dle původních receptur, museli tak některá z nich z nabídky vyřadit. Vzhledem ke své poloze kousek od hlavního náměstí se restaurace stala svědkem válek, protestů i tragédií včetně té z roku 1985, kdy byl násilně obsazen nedaleký Justiční palác. Řadu dobových fotografií i spisů o historii místa pohltil v roce 2002 požár. Nicméně i přesto zůstává La Puerta Falsa jedinečným a autentickým místem, které zpříjemní návštěvu centra Bogoty.
Zdroj: ElTiempo.com. Foto 1, foto 2, foto 3, foto 4.
Architektonický a náboženský skvost známý jako Santuario de las Lajas je nejen významným poutním místem, ale také nejdůležitější turistickou atrakcí kraje Nariño na jihozápadě Kolumbie, jen kousek od hranice s Ekvádorem. Svatyně Panny Marie z Los Lajas totiž působí impozantním dojmem zejména díky své jedinečné poloze – tyčí se do výšky 100 metrů nad kaňonem řeky Guáitara. Proto ji někteří nazývají Božím zázrakem nad propastí.
Lidé zanechávají svá poděkování Panence Marii za obdržené zázraky na destičkách na skalnaté zdi vedle chrámu. Celý komplex je možné obdivovat z různých míst a tedy různých úhlů, třeba i ze samotného dna kaňonu.
Španělština zůstává třetím jazykem v pořadí v počtu uživatelů na světě, třetí v počtu stránek na internetu, nicméně v kulturní a ekonomické oblasti se přehoupla na druhou příčku. Údaje pochází z ročenky Institutu Cervantes, ze kterých vyplývá, že co se týká mezinárodního vlivu, španělštinu překonává jen angličtina. Jinými slovy, španělština má významnější světové postavení než třeba čínština nebo arabština, ani nemluvě o jiných jazycích.
Mezi zeměmi Latinské Ameriky zaujímá Kolumbie se svými téměř 48 milióny obyvatel druhou příčku v počtu rodilých mluvčích (první je Mexiko). Zajímavé přitom je, že Spojené státy se svými více než 41 milióny španělsky mluvících obyvatel nejsou za těmito počty daleko. Dokonce samotný americký úřad pro sčítání lidu předpovídá, že v roce 2050 bude latinskoamerická populace žijící na území USA vůbec největší skupinou uživatelů španělštiny na světě (s přibližně 133 milióny osob). Rostoucí vliv španělštiny v kulturní a ekonomické oblasti je dán i tím, že většina území spolu geograficky sousedí a tak je i spolupráce jednodušší, dále současným ekonomickým růstem řady těchto států a jejich vlivem na mezinárodní kulturní scéně.
Nejen obyvatelé města Barranquilla, ležícího na pobřeží Karibského moře, ale i další Kolumbijci a zahraniční turisté opět po roce zažijí jedinečné dny plné zábavy, folklóru a tradic. Dne 4. února totiž začíná nejvýznamnější kolumbijský karneval, který je zároveň druhým největším na světě, hned po brazilském karnevalu v Rio de Janeiro. Obrovské průvody procházející ulicemi města, typické kostýmy plné barev i různá taneční vystoupení potrvají do 9. února.
Ačkoli samotný karneval zahrnuje v podstatě čtyři dny, doprovodné akce spojené s tímto výjimečným svátkem probíhají v rámci tzv. předkarnevalu již od poloviny ledna. Jejich součástí každoročně bývá například guacherna, tedy noční karnevalový průvod se zapálenými lucernami a jeden velký večírek, kdy místní tančí na ulici až do ranních hodin. Prostor bývá vyhrazen také dětem a jejich průvodům včetně korunovace krále dětského karnevalu.
Ve městě Cartagena de Indias, perle kolumbijského Karibiku, se ve dnech 28. až 31. ledna představí významné osobnosti světa literatury, filozofie, kinematografie, hudby, žurnalistiky, ale také třeba geopolitiky či ekonomie. Již po jedenácté totiž město slaví svátek myšlení, literatury a kultury, svůj jedinečný Hay Festival, který ostatně patří k nejdůležitějším literárním událostem hispánského světa vůbec.
Nebude chybět ani řada mezinárodně uznávaných spisovatelů, například Japonec Takashi Hiraide, Američan Phil Klay, nebo izraelský esejista a historik Yuval Noah Harari. O hudbě a literatuře promluví kolumbijský zpěvák Fonseca s kolumbijským spisovatelem Juanem Gabrielem Vásquezem. Hudba a život budou pak hlavním tématem pro Portoričana Draca Rosu, skladatele a producenta velkých hudebních úspěchů Rickyho Martina.
V posledních letech se jak Ministerstvo cestovního ruchu tak v daném odvětví operující instituce zaměřili na zlepšení mínění o Kolumbii v zahraničí. A svými propagačními kampaněmi „Kolumbie je vášeň“, „Jediným rizikem je, že budeš chtít zůstat“, „Kolumbie jako země magického realismu“ toho postupně dosahují. O tom svědčí i narůstající počet zahraničních turistů, zrušení víz pro Kolumbijce do evropského schengenského prostoru nebo i fakt, že původní varování ambasád před cestami do země postupně mizí. Navíc pohostinnost místních lidí zaručuje, že se výlet do Kolumbie stane jedním nádherným a komplexním zážitkem.
K podniknutí této jedinečné cesty organizátoři festivalu pozvali ty nejreprezentativnější umělce předešlých ročníků. Mezi nimi vyniká například cenou Grammy se pyšnící Orpheus Chamber Orchestra, americká houslistka Anne Akiko Meyers nebo Cuarteto Alexise Cárdenase z Venezuely. Letošním festivalovým nováčkem a pro milovníky vážné hudby velkým lákadlem je Jordi Savall, výjimečný španělský umělec, dirigent a specialista na starou hudbu, tedy evropské hudební styly od středověké přes renesanční po barokní hudbu. Právě pod jeho vedením proběhl i jedinečný koncert nazvaný Cesty otroků, ve kterém se spojily tradiční rytmy Mali, Madagaskaru, Brazílie, Mexika, Španělska a dalších kultur.
S prvními dny nového roku ožívá Pasto, hlavní město kraje Nariño na jihozápadě Kolumbie, jedinečným Karnevalem Černých a Bílých. Již několik desetiletí se tato světoznámá a vůbec nejautentičtější akce celého regionu koná ve dnech 2. až 7. ledna a láká tisíce národních i zahraničních turistů. Od roku 2002 karneval figuruje na seznamu národního kulturního dědictví a v roce 2009 byl zařazen také na seznam nehmotného dědictví Unesco.
Následuje Den Bílých 6. 1., kdy na sebe lidé naopak nanášejí bílý prášek, nejčastěji aromatizovaný zásyp. Vrcholem celého Karnevalu je pak Velký průvod masek, tanečních souborů, hudebních kapel i alegorických vozů s obrovskými barevnými a veselými figurínami a dekoracemi.
Už po 58. město Cali, hlavní město kraje Valle, stráví poslední dny roku ve víru hudebně lazeného festivalu známého jako Feria de Cali. Jedná se o největší místní slavnosti, které každoročně probíhají od 25. do 30. prosince.
Jednou z nejnavštěvovanějších akcí festivalu je Superkoncert, který 26. 12. od sedmi hodin od večera do tří hodin do rána rozezní místní stadion v rytmech oblíbených hudebních žánrů, zejména salsy, vallenata a reggaetonu. Hlavní hvězdou večera bude Romeo Santos, uznávaný král bachaty. Dále vystoupí zástupci salsy, například Grupo Niche, Willie Colón a Óscar de León. Představí se také Chocquibtown, skupina oceněná dvěma cenami Grammy Latino.